Legio Mariae

Když si přečteme nebo vyslechneme uvedený úryvek evangelia podle sv. Marka, pak si musíme položit otázku: Co je to vlastně zbožnost ? Jedna z možných odpovědí by zněla: Zbožný je ten, kdo chodí do kostela, přistupuje pravidelně ke svátostem, modlí se, chodí na poutě a podobně. V takových odpovědích je kus pravdy, ale není to pravda celá. Naši předchůdci dobře rozlišovali mezi zbožností a pobožnůstkářstvím. To druhé označení platí pro vnější projevy zbožnosti, kterým chybí opravdovost a upřímnost.  I ve vzpomínaném úryvku evangelia ukazuje samotný Pán Ježíš na příklady falešné zbožnosti. Varujte se těch, kteří pod záminkou  zbožnosti hledají jen osobní prospěch. Sami bychom o tom, ze své zkušenosti,  mohli vyprávět. Proti této nepravé zbožnosti je uvedena vdova, která také přináší svůj dar do chrámové pokladnice. Kněz, který ohlašoval velikost daru a jméno dárce asi v tomto případu mlčel, ale nemlčel Pán Ježíš. Protože ta chudá vdova dala všechno, co měla, nic si pro sebe neponechala. Jak se jí dále vedlo? Na to bychom si mohli odpovědět případem ze Starého zákona, kde vdova ze Sarepty obětovala  Bohu skrze proroka všechno, co měla k živobytí, ale přesto neskončila smrtí, jak tomu původně mělo být. Podívejme se na příklad ze života Dona Bosca.

       Víte dobře, že se jedná o světce, kněze, který se v Itálii staral o opuštěné chlapce a poskytoval jim vše k tomu, aby se mohli v životě uplatnit. Jednou opustil Turín a měl nějaké řízení v Albě. Nestihl však poslední vlak a tak hledal nějaké řešení. Zaklepal tam, kde vyřešení situace právem očekával. Zazvonil na faře. Kněz jej přijal, ale nepoznal ho. Vyptával se kdo je a co potřebuje.  Zjistil, že příchozí je knězem na okraji Turína a  zmeškal poslední vlak. Místní farář pochopil, že příchozí potřebuje něco k jídlu a tak mu nabídl, jak sám řekl, to, co má: sýr a chleba. Když zjistil, že příchozí potřebuje i nocleh, pak neměl žádné řešení. Don Bosco požádal jen o dvě židle, že ty by mu k noclehu stačily. Pak kněz položil příchozímu otázku, zda nezná v Turíně nějakého Dona Bosca.  Když uslyšel, že trochu ano, pak si dovolil požádat o přímluvu, aby jeden ze sirotků z jeho farnosti byl u Dona Bosca přijat.  Odpovědí mu bylo ujištění, že za ten skutek křesťanského milosrdenství, které příchozímu prokázal, jistě bude jeho žádost vyplněna. A milý pan farář pochopil, koho má před sebou. Vykoktal slova ujištění, že nevěděl o koho jde, a pak ihned opravil své jednání. Najednou byla ta nejlepší strava, krásná ložnice. A když ráno doprovázel Dona Bosca na nádraží, pak se omlouval. Don Bosco mu však řekl: Když nic nemám, nic nedám; když něco mám, pak dám, co uznám za vhodné. Ale nikdy se nenechte ovládat svým smýšlením, ale přikázáním lásky. Pak půjde o pravou zbožnost a pravé náboženství.

     Rozhodli jsme se pracovat pod praporem Panny Marie pro Krista. Nechtějme být farizeji, kteří se stále rozhlížejí, zda někdo vidí a oceňuje jejich zbožnost a jejich velké dary. Chtějme být chudou vdovou, která v koutku a skromně obětovala své dva poslední haléře. Ale s nimi vložila do Božích rukou i své hořící srdce, sama sebe. I my se dávejme celí a rádi. Amen.

  Listopad 2012

Duchovní vůdce Comitia Mariiny legie P.František Dobeš