Ježíš dobrý pastýř
Jan 1 1-10 Ježíš dobrý pastýř a my.
Dostal jsem k velikonocům přání od známého lékaře. Potěšilo mne dvakrát. Už proto, že si na mne opět vzpomněl, a také proto, že vybral obrázek, který mám rád. Bylo na něm zobrazeno to, co nám Pán Ježíš říká o sobě. Je dobrý pastýř, jehož zájmem a starostí jsou ovečky. Dnes můžeme takový skutečný obraz pastýře s ovečkami vidět snad na Slovensku nebo v Bulharsku. I velikonoce toto Ježíšovo podobenství naplnily a zdůraznily. Přišel nás pozvat a sám skrze své slovo a své Tělo a Krev, nabídnout skvělou pastvu a tím i záchranu. To platí pro křesťany na celém světě. To jsou ty jeho ovečky, za které se obětoval, pro které zemřel a po svém odchodu do nebe také zanechal ty, kteří budou v jeho pastýřské službě pokračovat. To je sv. Petr a ostatní apoštolové. To jsou jeho nástupci, biskupové a kněží.
Když jsem se poprvé hlásil do semináře, ten byl jediný, v Litoměřicích, a počet přihlášených byl omezen. Každá diecéze mohla vyslat jen pět kandidátů kněžství. Jim se dostalo nejen tvrdého odsouzení za to, že jsou lidmi k ničemu, protože Bůh není a kostely jsou nepotřebné. Kolik šikany a dalších překážek museli vystát a překonat ti, kteří poslechli hlasu dobrého pastýře a vešli dveřmi, kterými je on sám. Já osobně jsem dostal příkaz, že musím přihlášku stáhnout, protože jsem byl určen k něčemu jinému a státní peníze za vzdělání nesmí být promarněny. Jen na okraj říkám, že se mně podařilo dostat se do nově otevřeného olomouckého semináře. Byli to zajímavé a složité cesty, kterými jsme prošli nejen my, studenti, ale i naši představení. Ale také Vaše modlitby a oběti vykonaly své. A nebylo nás tehdy málo. Když jsem pak v době, kdy jsme si se spolužáky připomínali výročí maturity, pak stejný pan ředitel, který mně kdysi v cestě za kněžstvím bránil, složil poklonu a vyslovil svůj opravený názor na poslání a úkol kněze v materializované společnosti. Dnes je situace ještě o mnoho horší a ani ten počet omezených pěti už není naplněn. Prosme proto Pána žně!
A ještě dva postřehy, které mluví o těch, kteří plní odkaz Kristův a ukazují i vedou duše na duchovní pastviny. Chtěl jsem na parkovišti nastoupit do auta. Proti mně těžce vystoupil z auta muž. Měl zjevně poškozené klouby. Ihned prohlásil, že mne někde už viděl a hned upřesnil, že to bylo v olomouckém kostele. Přisvědčil jsem, že je to tak. a on přidal své vyznání o tom, jaké poslání má kněz dnes. Ukazovat cestu a přinášet sílu tam, kde se ztrácí víra, důvěra, přátelství a laskavost i úcta. Dnes máme vše pro tělo, ale duše strádá. To, co potřebujeme, dává Kristus i dnes skrze biskupy a kněze. A vyslovil své přání. Potřebujeme vás a vydržte. A my zase potřebujeme vás, ty, kteří se za nás modlí
A druhý obrázek je z povelské kaple. Když je tam bohoslužba, mnohdy se někdo otevřenými dveřmi nakoukne dovnitř, děti povykují a to ruší. V sobotu před proměňováním přišlo ke dveřím děvčátko. Zůstalo stát, poslouchalo a děti kolem sebe důrazně vybídlo ke klidu. Vy\drželo až do konce mše sv. I když se styděla a odběhla od vchodu, musel jsem jí poděkovat a pochválit. Dětská duše je ryze křesťanská. Jen kdyby měla vedení. Jak jinak by to vypadalo s naší společností?
Chceme být po příkladu a na přímluvu naší Matky Panny Marie dobrými, vděčnými ovečkami, které jdou za Kristem a pomáhají najít a ukazovat cestu druhým. Amen.
P.František Dobeš, spirituál comitia Legio Mariae, Olomouc
13. května 2014 na svátek P.Marie Fatimské
