Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Svátek Křtu Páně

12. ledna, 2015allocutio

 

 

Svátek Křtu Páně

Mk 1,6b - 11 Křest a já.

     Všechno má svůj konec a tak končí i krásná doba vánoční. Děj evangelia dnešního svátku nás vede k Jordánu. Opustili jsme jesličky a Betlém a pamatujeme si, že nám  ukázaly vzkaz Boží. Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Stejně tak hluboko měla zapadnout do našeho srdce slova andělů : Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Boží Syn vzdával Bohu chválu a přinášel pokoj a proto v něm má Bůh zalíbení. Abychom mohli Krista následovat svým životem, musíme se stát dětmi Božími. Nejen podle jména, ale skutečně.A začátkem naší lidské snahy je křest. Jen ten , kdo jej přijal později než jako nemluvně, si na tento okamžik může pamatovat.     Že se jedná při křtu o vážnou změnu, to dokazuje i postoj Jana Křtitele. Kolik lidí, když si to všechno uvědomí, nebo nechce uvědomit, od křtu pak uhýbá. Zapomíná se, že křest vtiskuje nesmazatelné znamení, které kdysi o nás a za nás vydá před Božím soudem svědectví. Kolik lidí se Boha zřeklo. Ale pokračuje nejen příliv ke Kristu, i  když také neustává i odliv. Ale, když se v lidské duši uprázdní místo, které právem patří Bohu, pak se na toto místo tlačí nepraví bohové. Člověk navštěvuje pochybnou společnost, hospody a jiná zařízení. Pokud se tam naučí něčemu dobrému, a to se dá těžko tvrdit, pak nemám námitky. Pohrdání  pravými hodnotami i životem jako takovým, dokazuje opak.

     Když dítě přichází do rodiny je to radost. A když je maminka přiveze z porodnice a dá před šťastného tatínka, pak mu dítě nemůže předat, aby se on postaral o další. Oba mají své úkoly. Stejně je tomu i s úkolem rozvíjet Boží život v duši a přenášet jej do života. Boží život se musí rozvíjet a upevňovat. Od těch prvních nejistých krůčků k pevnější. Rodiče mají být vzory. Mají dávat příklad a vést. Než začne chodit dítě do kostela, musí se mu vysvětlit čím je kostel a jak se v něm má chovat. Potom dbát na dodržování pravidel ukázněnosti. Tím více u dětí, které ministrují. Myslet si, že to vše dojde samo, je blud. Pokud si dítě dělá co chce, pak tomu bude i nadále, a nejen v jejich generaci.

 V mnohých farnostech  je nešvarem, že děti chodí po kostele, křičí a vyrušují. Nebylo by lépe, aby takové dítě zůstalo doma a nerušilo ostatní. Ale to si zbožní rodičové nechtějí přiznat, že by právě jejich děti měly být takové. A dokonce jsou jejich děti odměňovány královskými dary. To nepotřebuje komentář.

     Důležitými  jsou při křtu kmotrové. Měli by to být mladí a uvědomělí křesťané. Mají rodičům pomáhat a případně je zastoupit. Nestačí jen děti mít na rukou při křtu, ale podávat jim ruku i v životě. To je vždy tím nejcenějším dárkem při křtu.  

     Poděkujme za dar křtu, za své rodiče i kmotry. Prosme i za ty, kteří se v budoucnu křtu zúčastní. Aby byli zodpovědní. Panno Maria, naše Matko, pomoz nám, abychom  se nejen nazývali křesťany, ale jimi také skutečně byli. Amen.

Olomouc 12. ledna 2015

P.František Dobeš, spirituál Comitia Olomouc

 
 
Per Mariam ad Jesum!