Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Čím je pro křesťana nemoc

09. února, 2015allocutio

 

Mk 1,29-39 Čím je pro křesťana nemoc.

     Evangelium odpovídá i současné situaci. V naší vlasti řádí chřipková epidemie. Tato situace by také měla obrátit pozornost, ale ne jenom nemocných, ke Kristu. Do nemocnice nechodíme rádi. A když už musíme, nebo jdeme někoho známého navštívit, jsme rádi, , když nemocniční bránu opouštíme. A přece je nutné pro každého z nás, se na tuto situaci připravit. Proto nás i bohoslužba slova páté neděle v mezidobí zavedla k nemocným. Starý zákon zastupuje trpitel Job. Když ztrácí vlivem neštěstí a osobní nemoci přátelství nejen vlastní ženy, ale i těch nejlepších přátel, neztrácí on sám důvěru v Boha. Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal. Budiž jeho jméno pochváleno. A evangelium ukazuje Pána Ježíše, který jako primář v nemocnici prochází mezi nemocnými a slyší jejich prosby: Uzdrav, pomoz, zachraň!  A on pomáhá, léčí, uzdravuje a tak vzbuzuje oprávněnou důvěru. Myslíme v duchu na ty, které čeká ošetření v úrazových nemocnicích. Na ty, které trápí nermoc dlouhodobě, trpí nadměrnou vodnatelností, nebo je děsí proleženiny. Mysleme na malé pacienty, kteří už od útlého věku trpí rakovinou. A projděme si i psychiatrické léčebny, které se dnes zvláště plní novými pacienty. Ti všichni  mají problémy. Mají ale jen jedno přání, na rozdíl od zdravých lidí. Jen si přiznejme, že ačkoliv máme vše, když uvidíme něco, co ještě ve své domácnosti nemáme, jsme jako malé děti. Chceme to mít za každou cenu. Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno: Touží po zdraví. Ale nemoc, která si nevybírá jen některé, může být přivolána i samotným člověkem. Jeden muž vzpomíná. Měl všechno a přesto hledal něco víc. Našel špatnou společnost a naučil se pít. Někdo v takovém stavu je veselý, jiný ubližuje svým blízkým. A to byl případ tohoto muže. Jeho žena se obávala, že bude ona i děti vystavena jeho násilí a tak zamkla dům. On zůstal v mrazivé noci venku a přivodil si těžký zánět ledvin. Zbytečně. Co způsobuje zlozvyk nadměrného kouření. Kněz vypráví, že se svým příbuzným procházeli rodnou vesnicí a příbuzný mu ukazoval jednotlivé domy. Ten jsem postavil a tyto také. To je pěkné souhlasil kněz, ale nadměrně kouříš a to pěkné není. Příbuzný namítl, neměl jsem se to v mládí naučit. Teď už to nejde zastavit. Brzy skončil v nemocnici a zemřel udušením. Lékaři mu nepomohli. Nepřivolávejme si zbytečně nemoc. Chraňme se špatných návyků. Ale nemoc má i své kladné stránky. Vzpomeňme na život sv. Františka. Jako mladý, krásný muž si užíval života. Přišla nemoc, která se trochu přibrzdila a když se uzdravil, vyjel si radostně na svém koni. Uviděl nejkrásnější dívku ze svého rodného města, Kláru která utíkala do lesa a něco skrývala v zástěře. Pustil se za ní, nedbal zprvu na to, že mu řekla, ať jí dá pokoj. Pozoroval ji z povzdálí. Byl udiven a zasažen, když na mýtině se Klára setkala s malomocnými a poskytla jim zdravotní i hmotnou pomoc. Toto poznání přivedlo Františka ke změně života a ke svatost. I to bylo setkání s nemocí. Kolik takových případů dějiny zaznamenaly a ještě zaznamenají.

     Mnozí z Vás chodí mezi nemocné a pomáhají jim, přestože sami na tom nejsou lépe. To cítíme všichni. Ale zdrojem síly je důvěra v toho, který uzdravuje na duši i na těle. A naše matka Panna Maria, je matkou Bolestnou. Kéž přednese i naše prosby svému Synu. Pane Ježíši, dopřej nám na její přímluvu stálé zdraví duše i těla. Amen.

 
 
Per Mariam ad Jesum!