Správně mluvit
23. neděle v mezidobí B
Mk 7,31-37 Mluvit správně
Jsme obklopeni živou i neživou přírodou. A ať chceme nebo nechceme, ona k nám mluví, beze slov. Je však pozoruhodné, že její mluvu můžeme a máme ovlivňovat. Děje se to tím, že své projevy života otiskujeme do přírody kolem nás. Jestliže člověk jedná podle Boží vůle, pak tento otisk a jeho výsledek je radostný a příjemný. V opačném případě jde o něco, co přírodu i člověka poškozuje. A musíme si všichni přiznat, že těch špatných otisků stále přibývá. To pociťujeme všichni. Důvodem těchto záporných projevů je to, že člověk nechce slyšet Boží radu, Boží hlas a také mu nedává patřičnou odpověď. Jen ušlechtilá duše a dobré srdce může být přivedeno a připraveno k Božímu oslovení a správné odpovědi.
Jak je krásné pocítit pohlazení slunečního paprsku nebo bílého měsíčního svitu. Jak krásný je pohled na rozkvetlou přírodu nebo pohled do očí přítulného zvířátka. To vše je Božím oslovením. To vše vybízí abychom promluvili a projevy lásky Boží opětovali. Jsme však nemocní hříchem a hlukem okolního světa a proto nemůžeme slyšet a odpovídat. Kdy jsme si naposledy našli čas, abychom to všechno vnímali. Jsou však i kolem nás ti, kteří nám pomáhají přivést k tomu, který otevírá srdce, uzdravuje naši slepotu, hluchotu a němotu. Nechat se přivést a přivádět jiné k Pánu Ježíši je náš krásný úkol a možnost, jak najdeme souzvuk s přírodou i s ostatními lidmi k oslavě Boha. O to EFATA prosíme v každé modlitbě a v každém setkání se s Ježíšem ve svátostech jsme uzdravováni. Cítíme to a prožíváme to?
Na operační sál byl přivezen pacient před náročnou operací. Ještě před umrtvením mu operatér vysvětluje, co operovaného čeká. Sděluje nemocnému, že má na hlasivkách zhoubný nádor, který ohrožuje jeho život. Ten bude odstraněn, ale důsledkem bude ztráta řeči. A ptá se pacienta, co by chtěl naposledy říct. Kdybychom byli v kůži toho nemocného, jak bychom odpověděli? Nebyl by to nářek na to, proč zrovna já s konečným obviněním Boha? Ale dotyčný odpověděl jasně a srozumitelně: Pochválen buď Ježíš Kristus. To byla jeho poslední slova. Ohromná a ohromující. Jsou ozvěnou k tomu, co víme o Panně Marii, jejíž narození si připomínáme. Už její narození bylo obdivuhodné. Bylo dokladem lásky Boha k nešťastným lidem a pomoci člověku, aby se mohl setkat s tím, který vše dělá dobře. Tato Matka Boží také pronesla slova, která byla možností, aby Bůh toto dílo mohl vykonat. Jsem služebnice Páně! To jsou rozhodující slova z úst té, která byla Bohem vyvolena a připravena k tomu, aby mohla správně mluvit i jednat. Panno Maria, vypros podobnou milost a schopnost pro nás. Abychom správně mluvili a jednali a uměli k tomu vést skrze Tebe i druhé. Amen
