Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Dát se cele Bohu

14. října, 2015allocutio

 

28. neděle v mezidobí.

Mk 10,17 - 30  Dát se cele Bohu.

     Každé společenství, které lidé vytvářejí, musí mít svá pravidla. Jejich dodržováním vzniká harmonie a uplatňuje se význam takového seskupení. Pravidla však v takovém společenství tvoří lidé. Lidstvo však dostalo taková pravidla od samotného Boha. Desatero tvoří páteř celého lidského správného jednání. Zachováváním Desatera je zajištěn nejen život zde, na Zemi, ale i život ve společenství s Bohem, v nebi. Je už na každém z nás, jak se k této výzvě Boží postavíme. Do cesty naplňování Desatera se však staví Boží odpůrce, ďábel, který chce člověku překazit klid a spokojenost duše tím, že nabízí své, světské, řešení. Dnešní evangelium nám pomocí bohatého mladíka položilo otázku. Dovedli bychom říci stejně jako on, že jsme ta přikázání, která Kristus vyjmenoval, zachovávali důsledně od svého mládí? Mladík chtěl mít jistotu věčného života, ale nedovedl pro ni obětovat vše. Jen něco, chtěl si ponechat své bohatství, ale právě to bylo překážkou, se kterou se nedovedl rozloučit. Co vadí nám, abychom, mohl plně Krista následovat. Co je tím naším bohatstvím? Jsou však na světě i ti, kteří pochopili Kristovu výzvu a slíbí  a odevzdají Kristu vše. Ve slibu chudoby, čistoty a poslušnosti. Ovšem ďábel pracuje i zde, a právě proto nemají mnohé kláštery dorost.

     Podívejme se na jeden opačný příklad. To větší děvčátko, Eva, byla jako kluk. Její píšťalka a rázné rozhodování dokázalo, že uměla být udatnou velitelkou uličníků. A tak, když se vracela domů celá otrhaná a zablácená, rozhodl otec, že dcera půjde do internátu, kde pracovaly řeholnice. Eva si pod své šaty dala do koše i fotografii maminky a svou píšťalku. Když na ní jednou v internátu zapískala řeholnice se snažila ji píšťalku vzít. Eva sestru kousla do ruky a když ji sestra povolila ruku, Eva upadla na okenní parapet. Probudila se na pokoji a nad ní se skláněl krásný obličej řeholnice s modrýma očima. Sdělila Evě, že nyní se bude o ni starat jako maminka. A Eva jí může říkat sestřičko, nebo Heleno. A Eva vystudovala gymnázium a pak pedagogiku. Stala se učitelkou. Na škole, kde vyučovala byl i mladý a pokrokový učitel Duran, kterému vadilo, že Eva chodí do kostela. Chtěl jí otevřít oči pokrokovými knihami správného světového názoru. Ale Eva se nedala. Učitel Duran se stal inspektorem a pokračoval v kariéře. Eva ale nezapomněla na řeholnici Helenu a rozjela se do kláštera, aby ji znovu viděla. Když se dostala do kláštera, ptala se jak se vede sestře Heleně a jestli by ji mohla vidět. Odpovědí byla slova řeholnice, která Evě pověděla, že sestře Heleně bylo velmi zle, ale nyní je jí už dobře a vyzvala Evu, že jí k Heleně zavede. Jaké bylo překvapení Evy, když uviděla v kapli na katafalku mrvou oblíbenou sestru. Poklekla a slíbila, že půjde na její místo, že dá Bohu vše. Slib splnila, jako řeholnice přijala řeholní jméno Asunta a vystudovala zdravotní školu. Nastoupila jako instrumentářka primáře. V nemocnici, kde pracovala, byl správcem Duran. Jeho snahou bylo odstranit kříže a pak řeholní sestry. Jednu z nich dokopal a jinou chtěl udeřit do tváře. Sestra Asunta však tuto ránu vykryla a byla krvavě zraněna. Teprve tehdy jí Duran poznal, že to bývalá učitelka Eva. Jednoho dne přivezli do nemocnice těžce zraněného účastníka dopravní nehody. Bylo to klubko krvácejícího těla, samá zlomenina a lékaři potřebovali krev. Sestra Asunta se nabídla i když věděla, že jde o správce a násilníka Durana. On se po dlouhé době uzdravil, až na ruku, která kdysi sestru uhodila. Ta zůstala ochrnutá. Když se Duran dověděl, kdo mu zachránil život, šel za sestrou Asuntou, která ležela těžce nemocná. Vroucně jí poděkoval za záchranu života, přál jí uzdravení a rozloučil se křesťanským pozdravem. Když začalo sluníčko hřát a stromy rozkvétat, sestra Asunta opustila tento svět. Nešla s prázdnýma rukama, Zachránila vlastně dva životy, tělesný a i život duše. To proto, že Bohu dala vše.

     I my jsme ve službě Bohu skrze Marii. Nemáme sice řeholní sliby, ale ptejme se, co ještě zbývá, abychom se dali cele Bohu? Matko Boží pomoz, abychom si nic nenechali, protože Ty víš jak štědrý je Bůh vůči těm, kteří mu dají vše. Přimluv se a  pomoz nám. Amen.

P.František Dobeš

Olomouc 11.10.2015

 
 
Per Mariam ad Jesum!