Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Adventní allocutio

13. prosince, 2016allocutio

 

Mt 21,23-27
 
     Otázka, která zazněla z Ježíšových úst o třetí neděli adventní, je otázkou i pro nás. Co chceme vidět o Vánocích a co vlastně vidíme? Vidíme shon kolem sebe, který se nás také dotýká. Vidíme vnější věci, které možná budí úžas. Stále více novot, moderních věcí a hraček. Ale pozor. Správně vidíme jen srdcem. Cítíme ve svém srdci, že se rozsvěcuje světlo, které přichází na svět? Betlém toto světlo přibližuje. Adventní věnec to také napovídá třemi zapálenými svícemi. A dnes má svátek sv. Lucie. Český překlad Světlana či Světluše jasně říká o koho jde. A ona nám připomíná, že to světlo, které víra rozžehla v jejím srdci ji vedlo. Sice ke ztrátě svobody, majetku a dokonce i života. A ona přesto před svou smrtí prosí všechny, aby vytrvali a pomohli dát zářit světlu víry, která dává vše to, o co nás může naše okolí připravit. Dnešní den je nejkratší a následuje nejdelší noc. Ale Slunce se začne vracet k naší Zemi a den se bude prodlužovat. Světlo bude vítězit nad temnotou. A tak by to mělo být i v našem srdci. Světlo, Kristus se navrací
k nám a my máme žít Světlem, které nehasne a nést je dál. Ale nedáme-li možnost Kristu, aby se v nás narodil, nebudeme-li bojovat proti temnotám, které chtějí vniknout do našeho srdce, pak budou Vánoce prázdnou oslavou, která přinese jen další prohloubení našich lidských potíží..   Chceme-li dávat světlo dál, pak jej také musíme sami vlastnit. Proto se zamysleme a použijme možností, které dává Kristus skrze světlo víry. Před lety jsem četl postesk kněze, který  připomněl smutné Vánoce v jednom městě na Vysočině. V domečku mezi ostatními bydlela stařenka, která sice měla dva syny, dokonce vysoce postavené, ale oni na maminku zapomněli. Denně vycházela ven. Že nevyšla na Štědrý den, toho si nikdo v tom shonu nevšiml. Ale když se neobjevila ani na sv. Štěpána, pak jim to nedalo.
S pomocí úřadů domek otevřeli a viděli: okno otevřené, zmrzlá káva v hrnku na stole a stařenka mrtvá. Když dali vědět těm dvěma synům, pak se shodně ozvali: Maminku spalte a účet pošlete. Smutné, tmavé Vánoce. A ještě jeden pohled do prostředí Vysočiny. Martínek, který má pět let se ptá na Štědrý den tatínka: Co jsou to Vánoce? Tatínek jej odbude: Neotravuj, my na to nevěříme! Jdi ven mezi děti! Martínek se teple oblékne a jde. Dětí tam není mnoho a když jim položí stejnou otázku, pak mu řeknou.
O Vánocích se v Betlémě narodil Pán Ježíš. Velké světlo to oznamovalo. Ale Betlém je daleko a ty to světlo v srdci nemáš, protože nejsi pokřtěn. Martínek se rozhodl, upřímně dětsky: Půjdu do Betléma, uvidím světlo a Děťátko. A šel. Nejprve polem. Tam už byl i s tatínkem. Pak i na kraji
v lese, ale šel obdivuhodně dál. Setmělo se a on viděl sem tam nad sebou hvězdičky. Dostal strach a volal maminku, protože věděl, že tatínek by se moc zlobil. Byl unaven, ale šel dál. Pak usedl na kraj příkopy u široké cesty. A tu uviděl v dáli přibližující se světlo. Zajásal. To bude  světlo Betléma! Tu světlo, které jej oslepilo, zastavilo u něj. Z auta vystoupil muž, který se ptal kam jde. Na dětskou odpověď dal také svou: Ano. Já tě do Betléma zavezu a uvidíš Jezulátko. Zastavili před osvětleným vysokým domem Pán jej vzal, vedl k Betlému, posadil na lavičku, aby se díval a až všechno skončí, pojede k rodičům. Štěstí Martínka bylo obrovské. Viděl světlo, Betlém, Ježíška. A slyšel zpěv: Já bych rád k Betlému. Když vše skončilo, ten pán, který byl v bílém se převlekl  a už mu také někdo přišel říci, že rozhlas hlásí, že se ztratilo dítě. Věděl tak, kam má Martinka zavézt. Tam našel plačící maminku a hledajícího tatínka. Maminka poděkovala knězi a slíbila, že to, co zanedbala, dohoní. Postará se, aby i v Martínkově duši zazářilo to světlo, za kterým šel. Zda to splnila, je další otázkou. Pro nás je otázkou, zda najdeme možnost, abychom někomu ukázali záři Kristovu, která má vyjít z našeho srdce. Stačí napsat, nebo i zavolat někomu, kdo nikoho nemá, kdo je sám. Snad bychom jej také mohli nějak dostat k Betlému. Panna Maria, která zprostředkovala lidem setkání s Ježíškem
v Betlémě, ať nám pomáhá. Amen..
P.František Dobeš, spirituál comitia Mariiny legie.
 
V Olomouci na svátek sv. Lucie 13.12.2016

 
 
Per Mariam ad Jesum!