Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Ježíšova doba vyžaduje změnu

14. prosince, 2017allocutio

 

Mk l,1-8Ježíšova doba vyžaduje změnu.

     Evangelium druhé adventní neděle začínalo nezvykle. Slyšeli jsme slova: Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Božím Synu. Evangelista naznačil, že nastala nová doba, doba Ježíšova. Každé období, které lidstvo prožívalo a prožívá, nese určitý přívlastek. Podle toho, čím na lidi a jejich život toto období zapůsobilo. Co jím přineslo. Pamatujeme si ze školních lavic, že jsme slyšeli o době kamenné, železné, bronzové. Později zase vynález elektřiny ovlivnil lidi a jejich život. Stejně přichází doba atomová a s lety do Kosmu doba kosmická. Ale doba Ježíšova je dobou jinou. Poznamenává vnitřní život člověka, jeho srdce, jeho duši. Hlasatele příchodu této doby Ježíšovy, je Jan Křtitel. Aby mohl volat lidi ke změně smýšlení,        k pokání, k rozchodu se zlem, musí sám najít sílu. Jan odchází na poušť. Nemůžeme nevzpomenout, že poušť byla pro Izraelský národ místem obrody, zkoušky a nového pohledu na Boží vedení. Poušť ukázala, že i tam, kde jsou podmínky pro život mizivé, že i tam pomáhá Bůh a mění toho, kdo to pocítí a uzná. Jan Křtitel hledá na poušti sílu, aby mohl připravit lidi na Kristovu radostnou zvěst. Poušť dělá z mužů děti a z dětí muže. A z pouště zaznívá Janův hlas: Připravte cestu Pánu. Urovnejte mu cestu, kterou k vám může přijít. Odstraňte pahorky pýchy, zloby, sobectví, zasypte jámy nepřátelství, nedůvěry a odporu a pak vám po vyznání viny a po křtu bude možné přijmout Božího Syna a stát se novými lidmi Ježíšovy doby. Co udělala z Jana poušť to víme. Já vzpomenu jiný případ vojáka, který zabil svého druha. Dostal 20 let přísného žaláře, ale současně i nabídku. Pokud se rozhodne být strážcem majáku na pustém ostrově a vydrží tam dva roky, bude volný. Provinilec nabídku přijal. Ale brzy poznal, že pobyt bez živé společnosti nebude jednoduchý. Brzy litoval a chtěl od majáku utéct. Ale nebylo kam.      V určitou dobu přijela loď s potravinami. Byl upozorněn, že si vše musí rozdělit, aby do dalšího dovozu vydržel. Když otevíral bednu se zásobami, z bedny vyskočila krysa. Huňatá a ošklivá. Ale srdce odsouzence poskočilo, měl společníka. Krysa se začala chovat jako věrný pes a voják měl radost. Už nebyl sám. Když mu přivezli nové zásoby, jeden z vojáků ochočenou krysu zastřelil. Odsouzenec se na střelce vrhl, ale byl přemožen. Když zásobovači odjeli, odsouzenec začal přemýšlet o pomstě. Nedovedl najít jiné řešení. Začal si brousit kamenný nůž. Když opět přijela loď, pak ten, co krysu zastřelil, odsouzenci oznámil, že dva roky uplynuly a trest je smazán. Ale nyní už volný odsouzenec se na oznamovatele vrhl a kamenným nožem jej usmrtil. Samota a bolest vykonaly své. Pustina jej nezměnila. A co uděláme my? Bylo by dobré odejít i z hluku a předvánočního shonu do samoty pouště. Slyšíte dobře. Poušť můžeme prožít tak, že si uděláme chvíli volna, usedneme k rozsvícenému adventnímu věnci a budeme přemýšlet jak vyrovnat cestu Pánu. Můžeme se vážně zamyslet z čeho vyplývá naše selháni, co je příčinou našich osobních hříchů. To bude příprava na dobrou svátost smíření.               K otevření srdce Kristu. Panna Maria toto umění ovládala, protože měla vždy čisté srdce nasměrované k Bohu. Ať nám vyprosí stejnou snahu, abychom byli radostnými šiřiteli Ježíšovy radostné zvěsti. Amen.

  V Olomouci 14.12.2017

P.František Dobeš, duch. vůdce Comitia Legio Mariae.

 
 
Per Mariam ad Jesum!