Co dávám Bohu?
Mk 12, 38-44 Co dávám Bohu?
Evangelia nám ukazují, jaký postoj zaujímá Bůh
k nám. Zároveň i nabádají a ukazují, jak máme jednat ve vztahu k Bohu my. Všímáme si jednání lidí kolem nás, stejně tak si všímal i Pán Ježíš. Ale jeho závěry se liší od těch našich. Už v tom, že my podléháme omylu, on jedná pravdivě. My dovedeme tvrdě odsoudit a posoudit, on nepřichází soudit, ani odsoudit. Svými slovy vybízí ke změně našeho jednání. Nechává možnost tomu, kdo pochybil, my tak obyčejně nejednáme. Proto se musíme znovu a znovu od Pána učit.
Nedělní evangelium nás k tomu opět vybídlo. Pán Ježíš potvrzuje, že mu nejde o přetvářku a okázalost našeho jednání, kterým si chceme vydobýt přízeň těch kolem nás. Bláhově si myslíme, že můžeme takto získat i Boží přízeň. Pán potvrzuje, že tomu tak nebude. Veřejně kárá ty, kteří svým jednáním vzbuzují pozornost lidí, ale Boží nikdy ne. Bůh si nevšímá velikosti a okázalosti, ale úmyslu a opravdovosti, který takový dar provází. A pak i ta nepatrná částka, která může znamenat to naše vše, má u Boha nekonečnou cenu. Pán nejen vidí, ale i slyší, co dávají mnozí do chrámové pokladnice. Ale dobře ví, že ten dar neprochází srdcem, ale jen rukou a ústy. Naproti tomu dar chudé vdovy, která dala celou svou budoucnost do rukou Božích, je svou nepatrnou částkou největší. Dát Bohu všechno: utrpení, bolest, svízele, naději
s láskou, to je dar, kterého si Bůh nemůže nepovšimnout. Pak bere náš život do svých rukou a postará se o toho, který mu vše dá. Není to vůbec jednoduché, ale v tom je opravdovost naší víry, naděje i lásky. V tom je naše šťastná budoucnost. Proto se denně musíme k takovému daru Bohu odhodlat. Naše Matka Panna Maria to dokázala a proto pomůže i nám, svým dětem v takových situacích.
Na dokreslení, že tomu tak je, to ukazuje i následující událost. Bylo to v době velké hospodářské krize po první světové válce. Mnoho mladých rodin odcházelo za moře, aby tam našly podmínky k životu. Patřila k nim i mladá rodina z Kysuce. Našla práci
v Pensylvánii, protože se tam začala ve velkém těžit ropa. Dobrý příjem byl základem pro život i této rodiny. Ale peníze nejen pomáhají, ale i kazí. Otec této početné rodiny si navykl to, co vydělal, lehkovážně utratit. Rodina živořila, otec od ní odešel a matka s devíti dětmi dostala i vyhazov z domku, který stál v cestě novým ropným polím. Bezdomovkyně byla odkázána na to, v čem kdysi ve své vlasti žila. Jen polévka z léčivých bylin se stala na dlouho stravou této bloudící rodiny. Matka však denně prosila i se svými dětmi Matku Boží o pomoc. Odevzdávala do Mariiných rukou sebe i své děti. A Panna Maria to vše dávala Bohu. Přijal dar i této chudé vdovy. Jednou měla ustaraná matka zvláštní sen. Světlá postava ji vedla alejí mezi stromy ke krásnému statku. Matka se probudila a chtěla zapomenout. Ale brzy i její cesta
s dětmi ji vedla alejí k domu, který kdysi viděla ve snu. Ze statku tentokrát vyšel jeho majitel a bez vyptávání prosil příchozí matku, zda by jeho statek nevedla do doby, kterou potřebuje pro vyřízení svých záležitostí. Matka s údivem svolila. Denně děkovala Panně Marii a prosila o pomoc, aby úkol zvládla. Když se po delší době vrátil majitel, viděl, že statek vzkvétá a nabídl jej k prodeji této rodině. Panna Maria se postarala, že i tento dar chudé a dětmi obdařené rodině, byl přijat a odměněn. Není to výzva pro každého z nás? Dávejme skrze ruce Mariiny vše co máme Bohu a on se o nás postará. Amen.
V Olomouci 16.11.2018
P. František Dobeš, duchovní vůdce Comitia Mariiny legie.
