Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Radost z nalezení

20. září, 2019allocutio

 

Lk 15,1-32  Radost z nalezení.
     Život nás zavádí do různých situací, které musíme řešit. Některé se nás dotýkají jen okrajově, ale jsou i takové, které zasáhnou naše nitro znatelně a citelně. Tím větší je radost, když dovedeme takovou situaci vyřešit. Mnohdy ztrácíme své věci a nemusí vždy jít z naší strany o nepořádnost. Čím důležitější a potřebnější je ztracená věc, tím ji také důrazněji hledáme. A co se stane, když  ji najdeme? Pak radost překryje všechny těžkosti spojené s vyčerpávajícím hledáním. Evangelium nás uvedlo do situace nejen ztracených věcí, ale i do situace, kdy můžeme sami ztratit všechno a ukázalo nám důležité a radostné řešení.
     Pán Ježíš použil příkladů ze života jeho současníků. Ztracená ovce znamenala v jeho době pro pastýře takovou ztrátu, že nechá  zbývající četné stádečko ovcí a jde hledat ztracenou. Co všechno se mu honí hlavou? Snad spadla do strže nebo ji roztrhali vlci? Pátrá, a když ji vidí spadlou pod skalisko a zraněnou, jde k ní. V očích ovečky se zračí strach a bázeň. Vždyť pastýř má hůl. Ale on použije lásku. Vezme ztracenou na ramena, postará se o její ošetření a pak radost sděluje i svým přátelům. Nalezl ztracenou ovečku. Obraz Dobrého pastýře. A stejně poučné je i hledání ztraceného stříbrňáku. Musí vymést a protřepat slámu, která kryje podlahu. Námaha se vyplácí a radost z nálezu je velká. Ale co to všechno je, když jde o ztrátu dítěte, syna. Ten odchází dobrovolně a s podílem majetku za radovánkami světa. Už ho omrzel pobyt  v rodném domově, kde díky lásce otce, měl všechno. Ale on si bláhově myslí, že bude mít vše ve světě. Ale radovánky a přátelé jsou jen do té doby, než všechen majetek utratí. Pak jej bída donutí dělat to, co by nikdy doma a vůbec jako příslušník vyvoleného národa, nedělal. Pást vepře a čekat, zda něco zůstane ve špinavém korytě, aby mohl utišit hlad. Ozývá se touha po tom, co ztratil. Není to jednoduché vstát a jít, ale on neztratil ze zřetele to, co mnohý, který je v jeho situaci dnes, už mnohdy ani neumí a nechce. Litovat a věřit v lásku Otce. Otec jej vyhlíží a i když se druhý syn zlobí, otec trvá dál na svém. Dává mu právo být nadále jeho milovaným synem. A to je důvod k pořádnému zamyšlení a radosti. Jak se vracíme my, nevděčné děti? A umíme se ještě vrátit? Věříme v lásku svého nebeského Otce?
     Událost z dneška o tom mluví. Jan byl také podobný tomu synovi z podobenství. Měl všechno, ale zneužíval dobroty svého otce. Také si myslel, že jej otec omezuje. Proto utekl z domu a celých šest let se potuloval světem. Dokud měl dostatek peněz, měl i dost kamarádů. Také společnost byla přepychová, stejně i zábavy. Ale vše má svůj konec, došly peníze, kamarádi jej opustili a zábavy ustaly. Ozvalo se svědomí a to jej dovedlo až do blízkosti rodného domu, který kdysi tak zrádně opustil. Ukrytý v křoví se dívá kolem, Jeho zrak upoutá sloup, na kterém jsou vyvěšena různá oznámení. Kdy se promítá film, kdy a kde se koná nějaká akce. Zpozorní, když uvidí svou fotografii a pod ní nápis: Synu vrať se, čekám. To zapůsobilo. Pod rouškou tmy se vrací zadními otevřenými dvířky, kudy kdysi utíkal za zábavou, místo povinnosti učit se. Stoupá po schodišti do svého pokojíku. Po rozsvícení vidí, že je připravena postel, do které se může po odstranění tělesné špíny, uložit. Ráno se vzbudí. U postele stojí otec , jednu ruku má na jeho rukou a druhou má na ústech. Nechce slyšet vyznání viny. Jen říká: Jsem rád, že tě mám zpátky, Vím, že mou nabídku využiješ. Věřím, že stejně jako ten syn z podobenství, se ani tento od otce už nevzdálil.
     Pán Ježíš mluví o lásce Otce, která nejen jeho, ale i nás poslala do světa. My na rozdíl od Pána, se mnohdy zatouláme a promarníme svěřené hodnoty . Ale Otec čeká a nabízí odpuštění. Přeje a vyprošujme je pro sebe i pro jiné. Ať nám v tom pomůže i naše dobrá Matka Panna Maria. Amen.
  P.František Dobeš, duch.vúdce Comitia Legio Mariae, Olomouc.
V Olomouci, 20.9.2019

 
 
Per Mariam ad Jesum!