O poslušnosti
Lk 3.15-16.21-22 Poslušnost
Člověk není sám sobě rádcem ani vychovatelem. Rodíme se do společnosti, která má svá nařízení a zákony a ty jsou odvozeny od potřeb lidí. Ukazují záměry a cesty, kterými se má člověk ubírat, aby mohl žít hodnotný a zdravý život. Ale i tyto zákony mají odrážet vůli toho, který to s člověkem myslí dobře. Pochopíme, že to nemůže být jenom samotný člověk, protože on do těchto pravidel vnáší svůj vlastní, omezený, pohled. Proto se upínáme a hledáme někoho, kdo člověka dokonale pochopí. Sám Bůh šel, nám, lidem vstříc, kdy na hoře Sinai dal Mojžíšovi Desatero, které mělo být pokynem pro člověka, co má dělat, aby se líbil Bohu i lidem. Jak je známe a dodržujeme? I vystoupení posledního z proroků Starého Zákona Jana Křtitele bylo toho dokladem a zdůrazněním, že lidé berou Desatero vážně. Ochota Zákon dodržovat byla vyjádřena kajícností těch, kteří pokáním přiznávali své chyby a omyly a chěli se vydat, očištěni křtem, na novou cestu. Jana proto mnozí pokládali za Mesiáše. Jan se tomu však bránil a událost, která líčí Krista před Janem v zásupu kajícníků, to ujasňuje. Jan se diví, že Pán žádá o křest Jana, mělo tomu být opaćně. Ale Pán Ježíš jen dokazuje, že nám chce být blízko a podobný ve všem, kromě hříchu. Proto se řadí mezi kajícníky, aby oni i my mohli slyšet to co řká Bůh skrze Jana. Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.Také svědčí o Duchu svatém, který na Pána sestupuje v podobě holubice. Tím je stvrzeno, že Bůh se znovu sklání k svému lidu a dává zákon, který vede k němu. Zákon, který zavazuje a oprávňuje k poslušnosti ty, kteří se křtem stávají Božími dětmi. Takovou poslušnost ukazuje i Panna Maria, která Bohu říká své: Jsem služebnicé Páně, ať se mi stane podle slova Tvého. Ona nám pomůže a přimluví se i za nás, abychom ji v takové poslušnosti mohli následovat. Amen.
P.František Dobeš,duchovní vůdce Comitia Olomouc
Olomouc 1.2.2022
