Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

-- bez nadpisu --

15. května, 2022allocutio

 

     Vracím se k dnešnímu evangeliu. Vykreslilo loučícího se Krista a překvapené apoštoly. Vytvořilo obraz toužícího, bloudícího a tápajícího člověka. Také zdůraznilo zodpovědnost a břemeno člověka plynoucí z poznání dobra a zla. Stejně i zármutek nad sebou samým. Ale i radost a jakýsi záblesk podivuhodného štěstí z rozdávání dobra a lásky. Plnost radosti, která přišla na tento svět v osobě Ježíše Krista. Radost a pohoda je v člověku spojena s představou kouzla teplého domova,  domova, kde prožil v dětství tolik krásného. To vše se prolíná se vzpomínkami a návraty. Vrátit se jen ještě jednou, jít domů! Touha po domově, po pokoji a radosti je podvědomým smutkem člověka vyhnaného z ráje. Je to touha po věčném domově, touha vrátit se domů, vrátit se k nekončící lásce a radosti, vrátit se k Bohu. To vše vede k tichému přemýšlení a  pokoře. Nerozumíme, třebaže bychom chtěli pochopit, co pro nás nyní ještě není pochopitelné. Jak píše sv.Pavel v 1. listě Korintským: Nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář.
     Život v současnosti je velmi chudý na dobro. Chudý na všechny krásné formy a projevy lásky, věrnosti, radosti, pokoje, trpělivosti a dobroty. V každodenním životě nám velmi často chybějí dobré skutky, dobrá slova i dobré úmysly. Úsměv je dobro i pohlazení a pozdravení. Ale i slova - prosím a děkuji, odpusťte a je mi to líto - mají nedoceněnou moc, působit dobro. Mít čas, umět se zastavit a ohlédnout se kolem, jestli mne někdo nepotřebuje. Kdo to dnes dělá? Všude dokola je příliš mnoho zlého. Ve vzazích a jednáních převažuje neláska, nenávist, lež. nezákonnost, bezohlednost a tvrdost. Když se lidé setkají, vyprávějí si mnoho osobních anebo jen vyslechnutých zážitků, v nicž převažují zápory. Pomalu se dnes stává zvykem, že lidé dávají přednost záporným zážitkům. Stalo se jaksi národním sportem, že se na všechno nadává a nic není dobré. Žel, máme také sdělovací prostředky: noviny, časopisy, rozhlas, televizi, internet. Dávají přednost záporným událostem, katastrofám, zločinům, neštěstím a loupežím. Skutečně dobré zprávy a projevy dobra se v každodenním životě dostávají do pozadí. Ale věřte, že navzdory tomu, je kolem nás ještě dost dobra, lásky, dobrých lidí i krásných životních chvil. Zdá se však, že mnozí to vidět nechtějí. Raději naříkají, nadávají a hubují. Autor těchto řádků, MUDr Jan Siracký, si teď zavzpomínal na některá svá setkání s dobrem, s úsměvem, s pohlazením, gestem pomoci, s dobrým slovem. Nejvíce krásných vzpomínek - to je maminka a otec.. Jejich láska, pohlazení a povzbuzování. Měli jich vždy dostatek i ve dnech šedin a smutku. Opakovaně mi odpouštěli všechny mé kotrmelce, a bylo jich dost. Vzpomíná si na maminčinu hladící ruku. Ještě dnes si umí živě a plasticky vybavit podrobně postavení maminčiny ruky. Hladila rukou, laskavým slovem a úsměvem odpuštění z plnosti lásky. Otec vždy ve mně věřil - nemyslím nějaké odborné cíle, ale v to podstatné - v to duchovní, které, které bývalo často a dost dlouho překryto náročností lékařského povolání. Často pan dr. vzpomíná i na paní Medunovou. Bydlela v domě naproti nám. Krásný románový typ české vlastenky v "jiráskovském" romantickém vydání. Bývala často na zahradě, pletla, okopávala květinky, zeleninu, starala se o stromky. Vždy však byla ochotná  a pohotová přerušit svou milovanou práci a vyprávět o literatuře. A jít domů ke knihám. Měla nádhernou knihovnu. S velikou láskou brala do ruky knihy Jiráska, Vrchlického, Březiny, Masaryka, Palackého a předčítala z nich vybrané pasáže. Z plnosti svého romantického ladění rozdávala paní Medunová ušlechtilost a krásu. Z čeho - od koho - asi čerpala tolik lásky, něžnosti a krásy? Medici v 5. ročníku mají sedm dní a nocí praxi v porodnici. Je to tzv."internát". Nastupuje se večer, volají je k porodům, operacím a ke gynekologickým zákrokům. Ty pilné jste však mohli vidět hned u sanitky, když dovezli pacientku. Naším úkolem bylo samozřejmě jen přihlížet a učit se, To vše vytvářelo pro pisatele těchto řádků, ohromující prostředí. Noc, spící město, a v porodnici přesto rušný život odborných lékařů, zrod nových životů. Bezmocný malý človíček přichází na svět, pláče a z toho jeho pláče se každý raduje. Operuje se, sanitky přijíždějí a odjíždějí, aby zachraňovaly životy. Nad vším tím děním v průběhu mých sedmi dní a nocí bděl všudepřítomný pan docent. Byl vysoký, elegantní a klidný. I v nejkritičtějších situacích jednal vždy s ohleduplností, přehledem a s rozvážnou odborností. Ani jedno přehnané či unáhlené slovo, úsměv a pohlazení slovem pro každou pacientku a nefalšovaná úcta a radost ze zázraku nového života. Autor vzpomíná, že sám  vždy chtěl být takový, jaký byl on. Další vzpomínka letí do Mikulova. Na starém náměstí byl jeden malý obchůdek, kde prodávali nejrůznější koření a čaje - vzpružující, osvěžující, zdraví prospěšné a voňavé. Prostředí obchodu bylo okouzlující a podmanivé. Na průčelí ve výkladu bylo napsáno: Čaje, koření všeho druhu a "všeliké jiné dobro". Já jsem se ptal na to "všeliké jiné dobro". Ochotná a milá prodavačka mi s okouzlujícím úsměvem vysvětlila, co vše to "dobro" je. Věřte, že její ochota a laskavost to byly pro zákazníka ty hlavní podstaty nabízeného "dobra". Dále pisatel vzpomíná že před několika lety pracoval čtyři měsíce v jednom onkologickém ústavu v Bufalu v USA. Bylo to těsně před Vánocemi a on byl nachlazen. Cítil se strašně sám. Velice potřeboval dostat se z pocitu samoty a smutku. Po obědě jsem si každý den odskočil na kávu do bufetu v nemocniční hale. Obsluhoval tam sympatický a sdílný prodavač, se kterým si často povídal. Po čase jsem se s radostí vydal do bufetu a těšil se na kávu a rozhor s ním. Jmenoval se Chat. Když jsem toho samotného a osamoceného dne přišel na kávu, k horkému šálku kávy mi dodal: "Jene, prosím tě, dávej si pozor až půjdeš domů, protože sněží a dělá se ledovka, aby se ti nestalo něco zlého". Víte, bylo to zvláštní, neboť Chat byl od narození slepý, Z jeho slov jsem měl krásný a jemný, slovy obtížně vystižitelný, pocit Boží přítomnosti. Najednou jsem nebyl tak sám. Opakovaně si uvědomuji, píše a vzpomíná dál, že mými přáteli bylo mnoho lidí. Nedávno jsem se setkal s jedním a zeptal se tak obvykle: Jak se máte? - Lépe, než bych si zasloužil, zněla odpověď. V rozhovoru stačí někdy milé slovo anebo malé zaváhání, malý chlad a výsledkem je malá radost nebo i velký smutek. Mám odložený dopis od vzácné ženy, která celý svůj život věnovala dětským domovům a lidským ideám skautingu. Je to dopis o andělech s lidskou tváří. Vzácně působivá jsou slova listu k Židům o pohostinnosti a andělech. Na přívětivost k hostům nezapomínejte, mnozí tak totiž, aniž to veděli je takto přijímali. Andělé, kteří jsou mezi námi, a kterých je málo. Jejich poznávacím znamením nejsou bílá křídla, ale plnost lásky. Hledají se andělé pro zodpovědnou práci při rozhojňování ušlechtilých lidských citů a dobrých skutků. Hledají se andělé - poslové doručující radostnou zvěst evangelia. Hledají se andělé, kteří by prozářili osamělost starých a opuštěných a svým milosrdenstvím mírnili bolest nemocných a umírajících. Hledají se andělé, kteří by stáli na křižovatkách životních cest lidí a všem potřebným a toužícím by pomáhali najít správný směr. Hledají se andělé. Přihlasme se do jejich neviditelných seznamů! Volná místa pro anděly jsou všude tam, kde žijí lidé... I tam, kde bydlíme my, kde pracujeme, kde trávíme volný čas. Všude tam je třeba lidem přinášet lásku, útěchu, posilu, povzbuzení, slova života. Evangelista Matouš cituje slova Pána Ježíše o všech, kteří jsou v nouzi a někoho potřebují - možná právě mne: Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou. Všude jsou lidé, kteří někoho potřebují a potřebijí právě nás. Zastavme se, prosím, na chvíli a dívejme se, určitě je uvidíme! Ať nám Panna Maria pomůže! Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s Tebou....
    V Olomouci, o páté neděli Velikonoční, 15.5.2022
 
P.František Dobeš, duchovní vůdce Comitia Legio Mariae, Olomouc.

 
 
Per Mariam ad Jesum!