Poděkování za úrodu
Milá paní doktorko! Srdecně Vás i ty, kteří přijdou, zdravím.Musím se omluvit. Mám odpoledne mši sv. v Dolanech, nepřijdu. Posílám alokuci a prosím o její přečtení. Děkuji. Ať Vám Matka Boží vyprosí od svého Syna štědré požehnání. F.
V těchto dnech v neděli při mši svaté ve farnosti děkujeme za úrodu. Přidáváme se i my a každý z nás by se měl zamyslet, zda přináší ten užitek, který mu Boží požehnání nabízí Myslíme na slova žalmu: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine!. Když vidíme přinášené dary z letošní úrody, musíme pamatovat i na to, že srdce každého z nás, je a má být, zkypřenou a připravenou setbou pro Boží milost. Když totiž vidíme pozemskou úrodu, můžeme se ptát:co je nejdůležitější pro hojnou úrodu? Je několik odpovědí. Secí stroj, ruce rozsévače, podnebí nebo půda? To poslední je rozhodující. Připravená půda. Pro setbu Boží je to naše lidské srdce. Pole končí mezí a příkopem. Pak následuje cesta. Při ručním sázení semene by bylo nebezpečí, že semeno prolétne až na cestu. Ta kdysi byla jen ušlapaná. Dnes je mnohdy asfaltovaná a i vybetonovaná. Tam nemá zrno šanci. Ale zrno může být zaseto do mělké zeminy, pod níž je tvrdá skála. Sice vzejde, ale brzy usychá. Stejně je tomu, když zrní padá do trní. Jeho osud je zpečetěn. Tak je tomu i s půdou srdce. Kněz vzpomíná na jednoho farníka. Byl podnikatelem. Pracovní plán, najímání pracovních sil, výpočet výplat, odvod daní a pojištění, nákup nových strojů. To jej zajímalo. Měl i rodinu. Ženu a dvě děti. Ta byla pro něj Popelkou. Jednou přišel za svými pracovníky na poradu a oni byli v kostele. Posadil se do zadní lavice a poslouchal kněze. Ten připomenul, že když rodiče dají dětem náboženskou výchovu, pak mohou čekat, že se děti o ně postarají, až už nebudou moci rodiče pracovat. To se mu líbilo a tak šel za knězem s otázkou, zda by nebylo možné pokřít děti. Kněz nebyl proti, ale také se ptal podnikatele, zda on je vyučen a navštěvuje bohoslužby. Dostává odpověď, že ponikatel jako chlapec chodil do náboženství, ale jen do doby, kdy se k němu kněz nedobře zachoval. To jej odradilo. Manželce ale náboženství chybí. Kněz podnikatele ubezpečil, že se vše dá napravit, když budou ochotni oba navštívit kněze na poučení. Podnikatel slíbil a kněz do dneška čeká. Jak dlouho bude čekat? Zrní padlo na tvrdou půdu srdce. Další příklad si všímá člověka, který se zúčastnil církevního pohřbu kamaráda a po mnoha letech byl v kostele. Zaujalo jej kázání kněze, který připomenul, že si všiml otevřených dlaní zemřelého. Řekl, že novorozené dítě má dlaně naopak sevřeny, jako by si chtělo všechno zachovat pro sebe. Kázání končilo otázkou: A jak se zachovají naše dlaně, až budemr opouštět svět? Přítomný si vzal poučení a přišel do kostela i v neděli. Ale to byla chyba, protože byla sbírka na kněžský dorost a kněz velmi prosil o pomoc. Tu si ten přítomný řekl: Ne, těm kdo žijí na úkor jiných nedám nic! Srdce ztvrdlo ještě víc.
Jak jinak to vypadá, když malé ptáče čeká na přílet maminky, která nese potravu. Jak ochotně ji přijímá! To malé ptáče má být symbolem našeho srdce, které má být stále otevřené pro Božskou potravu, která dává sílu k bohumilému životu. Panna Maria ukazuje tuto otevřenost Bohu a také povrzuje, co taková otevřenost přináší nejen jí, ale i nám, jejím dětem a také světu. Amen.
P.František Dobeš, duch. vůdce Comitia Legio Mariae Olomouc.
V Olomouci 14.9.2022
