Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Jan 10, 11-16 Jednota křesťanů - ekumenizmus leden 2013

22. ledna, 2013allocutio

 

     A bude jen jedno stádo, jen jeden pastýř. Prožíváme týden, ve kterém se církev modlí za jednotu křesťanů. Uvědomujeme si, že nejednota křesťanů je naší největší ostudou a zároveň i tou největší překážkou, proč dosud myšlence lásky neuvěřili lidé na celém světě. Kristus se modlil: "Otče, prosím za ně, aby všichni jedno byli, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal." Velký indický myslitel Mahatma Gandí řekl: "Miluji Krista, ale nemám rád křesťany, protože se nepodobají Kristu". My asi víme, proč se mu nepodobáme: máme málo chápající a odpouštějící lásky, která jediná může přivést ke sjednocení.

     Ve věci sjednocení křesťanů vyvíjí církev obrovské úsilí. V první řadě to byl 2. vatikánský koncil, na kterém byli zástupci všech křesťanských církví. Zároveň sledujeme, jak neustále probíhají nějaká dílčí jednání směřující ke sjednocení. Myšlenka ekumenismu však proniká také do literatury. Jednou z velmi zajímavých  prací tohoto druhu je dílo Sebastiana Knechta Vidění papeže. Zde je stručný obsah: Na papežský stolec je zvolen nový nástupce Petrův, který předtím dlouho působil mezi chudými, utlačovanými a vykořisťovanými lidmi. Jako papež se snaží být dobrým a spravedlivým pastýřem celému svěřenému stádci, ale přesto se nemůže zbavit nějakého vnitřního neklidu. Ten ho pronásleduje i ve spánku. Jednou se mu zdálo, že byl svědkem toho, jak vojska křižáků vytáhla do boje proti mohamedánům, dobyla pravověrný Konstantinopol a s neslýchanou krutostí zmasakrovala tamní křesťany. Jindy zase slyšel výkřiky Židů a kacířů upalovaných na hranicích. Za to všechno cítí vinu. Vidí najednou církev zvenčí, jakoby očima lidí zklamaných, utlačovaných a trpících. Poznal vinu církve, která správně nepochopila svůj úkol Jednou má papež vidění: Nad oltářem spatří postavu Krista, jehož údy jsou od sebe odděleny. Jeho tvář má výraz veliké bolesti a papež slyší slova: "Prosím, aby všichni jedno byli, aby svět uvěřil". Papež pochopí, že je to obraz  nejednoty veškerého křesťanstva. Od té doby se hodně zabývá myšlenkou ekumenismu - sjednocení. Píše encykliku a nakonec letí na tajnou pouť do Jeruzaléma. Tam vidí totéž, o posvátná místa se doslova perou různé křesťanské církve a mohamedánské stráže musejí dělat pořádek. Papež se účastní bohoslužeb různých křesťanských církví a přistoupí k jejich stolu Páně. Papežská kurie v Římě je z toho zmatena. Ale zasáhne biskup, vracející se z dlouholetého žaláře, který pokorně přiznává, že ve vězení také slavil mši sv. s vězni jiného vyznání a přijímal jejich chléb. Teprve toto vyznání spojené s utrpením kněze proměnilo pozvolna smýšlení neústupných teologů. Cesta k dorozumění byla otevřena a nastala veliká práce na poli vzájemného porozumění, která je korunována ekumenickým koncilem na ostrově Patmu. Tolik literatura.

     A nyní se zeptejme sami sebe, co pro sjednocení můžeme udělat my? Setkávat se s našimi odloučenými bratřími jen na té nejvyšší úrovni, nebo i ve farnostech, to by bylo málo. Sjednocení nejvíce pomůžeme tím, když v první řadě budeme horlivě pracovat tam, kde jsme. Když budeme svou víru i lásku prohlubovat - rok víry. Budou-li to dělat i ostatní naši bratři a sestry z bratrských církví, určitě se jednou sejdeme. Protože pravda je jenom jedna a tou je Kristus. Zakončím výrokem Rogera Schutze, tvůrce ekumenické jednoty v Taizé. "Svět potřebuje bytosti, které jsou vyjímečné ani ne tak svými přirozenými kvalitami, jako bdělostí lásky". Amen.

P.František Dobeš, duch. vůdce comitia Mariiny Legie Olomouc

 
 
Per Mariam ad Jesum!