Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

5. neděle postní - C; Jan 8, 1 - 11 Řemeslo, které neustále prosperuje

18. března, 2013allocutio

 

      Člověk, který vnímá život kolem sebe se také do něj zapojuje. Vidí, slyší, cítí a především hodnotí. To by nebylo nic divného, kdybychom ale hodnotili tak, jak podle Božího zákona hodnotit máme. My však jsme obvykle za hranicí toho, čemu nás učí Pán Ježíš. Podívejme se na to blíže.

      Už nějaký čas jsou farizeové s Ježíšem na kordy. Chtějí ho zatknout, ale chrámová stráž se vrací s prázdnou. Ježíšova slova si je podmanila. Farizeové zuří. Nazítří vypuká tento spor nanovo. Pán Ježíš učí v chrámě. Najednou se posluchači rozestupují a uličkou postrkuje rozzuřená smečka učitelů Zákona a farizeů nějakou ženu. Dávají si však velký pozor, aby se jí nedotkli, aby se neznečistili. Vždyť oni jsou čistí, ale ona ne. Podařilo se jim, jako loveckým psům, vyslídit a zardousit vyhlédnutou oběť. Byla přistižena při cizoložství. A Mojžíš jim v Zákoně nařídil takovové ženy kamenovat. Když se hřích přiloží na příslušný paragraf zákona, všichni mají jasno. Když se však zákon uplatňuje ne na hřích, ale na lidskou bytost, je všechno jinak. Tomu se však lidé snaží vyhnout. Je to moc komplikované a musí se u toho přemýšlet a nikdo neví, kam nás to zavede. Nic takového! Ostatně kameny čekají a už nás svrbí ruce. Na hřích sice žádný z nich nedopadne, ale za chvíli bude po hříšníkovi! Co na to říkáš ty, Ježíši, který jsi prohlásil, že jsi "nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit!" Musíš ji tedy odsoudit! Past je nastražena a musí sklapnout. Pán Ježíš však na to nedbá. Píše do písku. Co asi? A proč se nechce dívat na žalobce? Protože pohled do očí hříšníka, který se odvažuje odsuzovat svého bratra, je moc i na Ježíše. Je to něco tak nestydatého, že se od něj musí rychle odvrátit. Když žalobci nepřestávají naléhat, zazní slova: "Kdo z vás je bez hříchu, ať hodí první kámen!" A v tom okamžiku jim kameny těžknou a ruce tuhnou.Odhazují je stranou a vytrácejí se. Co kdyby jim ten, který píše do písku, řekl: vždyť jsem tě tehdy a tehdy v tolik a tolik hodin, tam a tam. viděl a nedělal jsi nic, co by odpovídalo Zákonu. Proto raději rychle odcházejí. A zůstává jen Ježíš a ta žena. Nikdo ji neodsoudil. A ani ten, jenž by jediný mohl zvednout kámen a hodit, to neudělá. Neodsuzuje ženu, protože brzy bude odsouzen místo ní. Za její hřích zaplatí on. Nevinnost zná jen jedinou spravedlnost: trpět  za viníka. A posílá ji pryč s tím, aby už přestala ubližovat sobě i jiným. Od té chvíle už nehřešila, protože stále na sobě cítila ten pohled, který ji zachránil a chránil i nadále. K tomu, aby tato žena povstala ze svých hříchů, stačil čistý pohled, vlídné slovo a přátelské geesto. Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo. Jeho ráj nebude prázdný.

     Snad by se nám mohlo zdát, že jakmile křesťan uslyší příběh o cizoložnici, že si dá velký pozor, aby už nikoho neodsuzoval a ani netrestal. Ale tak to, bohužel, není. Nejstarší a nejhloupější řemeslo na světě je mluvení o hříších těch druhých - a potvrzuje se dál. Jen ať zvedne ruku ten, kdo se této hry nikdy nezúčastnil! Ale my místo kamenů máme jen bláto. Všechno známe a víme. Jsme zároveň policajti, špioni, soudcové, prokurátoři i popravčí. Jen škoda, že zanedbáváme právě tu práci, které bychom se měli věnovat ze všeho nejvíce. Škoda, že skoro nikdy nejsme zachránci a pomocníci. Se zodpovědností za zlo, které vidím kolem sebe, se dokážu skvěle vypořádat. Za tohle můžeš ty, za tamto zase on. Já jsem v tom nevinně. Člověk, který odsuzuje druhé,  musí trpět ztrátou paměti. Jak jinak si vysvětlit, že zapomíná na něco tak zřejmého a nepopiratelného, jako je jeho vlastní hříšnost. V Životech pouštních otců se můžeme dočíst: Jeden bratr upadl do hříchu a kněz mu nařídil opustit kostel. Tehdy se další z otců zvedl a odešel spolu s ním se slovy: I já jsem hřešil. Neodsuzujme nikdy nikoho, dokud ho neodsoudí Bůh. Nesuďme, abychom nebyli souzeni a neodsuzujme, abychom, nebyli odsouzeni. Jakou měrou budeme měřit, takovou se naměří i nám! Amen.

P.František Dobeš, duchovní vůdce Mariiny Legie

V Olomouci, 16. března 2013

 

      

 
 
Per Mariam ad Jesum!