7.neděle velikonoční - C Jan 17, 20-26
Těžký úkol.
Byl už na vás někdy vložen těžký úkol, odpovědná funkce? Jak jste to prožívali? Snad se v nitru ozvala slova: Já na to nestačím, nejsem schopen to zvládnout. Takový pocit měli i apoštolové, když od nich Pán Ježíš odešel do nebe k Otci a vyzval je, aby šli do celého světa a získali mu za učedníky všechny národy. Oni na to našli spolehlivou metodu. Drželi pohromadě, setrvávali s Marií, Matkou Ježíšovou a prosili o sílu Ducha svatého. Stejný úkol máme i my. Jak jej naplníme? Musíme zvolit tentýž způsob, který zvolili apoštolové.
Apoštolové byli také jenom lidmi a byli poplatni lidským chybám. Jednu z nich udělali, když se v době Kristova utrpení rozprchli. Každý byl sám. Následkem toho Petr třikrát zapřel a Jidáš zradil Pána Ježíše. Z této chyby vyvodili poučení. Když po Kristově zmrtvýchvstání jde Petr lovit ryby a sděluje to ostatním, jdou s ním. Budou pohromadě. V jednotě je síla. Když máme jeden provázek samostatný, lehce jej přetrhneme. Ale když je provázků více, pak je to těžší a lano se přetrhnout nedá. Musíme také počítat s taktikou nepřítele, který když chce opanovat, musí nás rozdělit. Pamatujme si to a uskutečňujme zásadu: Držme spolu pohromadě.
Kdybychom se blíže podívali na kabel elektrického vedení pro vysoké napětí, uvidíme v něm stočené dráty. Jsou většinou hliníkové a hliník se láme, nemá velkou soudržnost. Proto je uprostřed těch elektrických vodičů jeden drát ocelový. Není tam proto, aby vedl proud. On dává kabelu pevnost. Apoštolové byli po všech událostech okolo Kristova zatčení a umučení slabí, skleslí, ustrašení. Potřebovali oporu a našli ji v Panně Marii. Vytrvali na modlitbách spolu s Marií a to jim dodávalo jistotu a odvahu. Jako členové Mariiny Legie máme k Panně Marii blízko, tak často trváme na modlitbách spolu s ní. A v tom je naše pevnost, odvaha a schopnost plnit naše úkoly ve světě.
Dostáváme se k třetímu bodu: síle od Boha. Poté, co apoštolové spolu s Pannou Marií jednomyslně prosili o sílu z nebe, ona přišla. Byl jim seslán Duch svatý a nastala zřetelná změna. Zmizel strach, obavy i úzkosti. Zachvátil je oheň nadšení. Začínají horlivě naplňovat Kristův příkaz a obracejí svět k Bohu. Připomínáme si výročí Druhého vatikánského koncilu, u jehož počátků stál papež Jan XXIII. Stal se nástrojem Ducha svatého a v síle Ducha svatého také svolal koncil. Byl mužem modlitby, která mu dávala tuto sílu. Když skončilo jeho uvedení do úřadu papeže, odešel se svým sekretářem do ústraní. A tehdy mu sekretář říká: Co budeme nyní dělat? Na Vaše slova čeká 5 000 biskupů, množství kněží, řeholníků a věřících i ostatních lidí světa. Co prvně uděláte? Papež měl jednoduchou odpověď: Synáčku, nejprve se pomodlíme. Pozvat v modlitbě ke svým činům Boha, v tom je základ splnění našich důležitých úkolů. Na to nikdy nezapomeňme! Amen.
P.František Dobeš, duch. vůdce Mariiny Legie
Olomouc, 28.5.2013
