Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

31.neděle v mezidobí C; Lk 20, 27-38 Vzkříšení těla

11. listopadu, 2013allocutio

 

     Končí dušičkový týden. Byli jsme se v něm na hrobech našich zemřelých rozdělit s nimi o květiny, světlo a modlitby. Náš známý básník Jiří Wolker napsal před svou předčasnou smrtí: Už pět dní myslím na jedno. Je-li smrt, pak je i zmrtvýchvstání. A o zmrtvýchvstání mluví i dnešní evangelium. Saduceové, kteří nevěří ve zmrtvýchvstání, chtějí Pána Ježíš zesměšnit. Pokládají otázku, na kterou ale Pán dovede odpovědět a saduceje usadit. Zmrtvýchvstání, obnova spojení oslaveného těla s nesmrtelnou duší, ale neznamená pokračování pozemského způsobu života a vztahů. Máme žít plně pro Boha a s Bohem. Tak to vyjadřuje i první čtení, které ukázalo odvahu těch, kteří obětovali nejen části, ale i celý svůj tělesný život pro Boha. S vírou, že jim Bůh dá to, co ztratili v plnosti. Člověk je složený ze dvou částí, z tělesné a duchovní. Z těla a z duše. Smrt znamená rozdělení. Tak jako manželé touží v opravdové lásce být stále spolu, tak je tomu i s tělem a duší. Oddělte manžele od sebe a budou toužit se opět setkat.Taková  je touha těla a duše. Tato touha bude naplněna při vzkříšení. Už ve Starém Zákoně o tom krásně mluví trpitel Job. Zbaven skoro celé rodiny, postižen vředy sedí na hnojišti a slyší výsměch své ženy: Kde je ten tvůj Bůh. Ale on vyznává: Věřím, že můj Vykupitel žije a že v den poslední uvidím Boha ve svém těle. Tuto pravdu, vyslovenou Jobem, potvrzuje i naše lidská zkušenost. Na podzim dáváme do sklepa vykopané cibulky, zárodky budoucích květin. Scvrklé cibulky, které připomínají tvář velmi starého člověka však znovu po zasazení ukáží tvář novou. Vypučí z nich krásné květy s nádhernou vůní. A že by tato obnova života neplatila pro člověka, pro jeho smrtelné tělo? A ještě jedno svědectví. Jeden benediktýnský misionář působící v Austrálii a pozdější biskup v Sydney vzpomíná.: Setkal jsem se v nemocnici s bojovným ateistou. Dělal si žerty ze smrti. Po smrti nic není. Zdechnu jako pes a zahrabou mne. To je vše. Ale pak připustil. Až zdechnu, tak mi dejte do úst fík. Jestliže vy\roste, pak něco je. Když zemřel, lidé o něm říkali. Bylo to zvíře. A jeho přání bylo splněno. Za několik let se pomník na jeho hrobě nadzvedl, pukl a k životu se ohlásil mladý tenký šlahoun fíkovníku. Dnes, po sedmdesáti letech tam roste mohutný strom. My víme víc. Pán Ježíš o sobě řekl: Já jsem vzkříšení a život, kdo věří ve mne neumře na věky. Skutečnost zmrtvýchvstání potvrdil i svým návratem z říše smrti. V roce víry obnovme svou víru ve zmrtvýchvstání nejen slovy Vyznání víry, ale i svým životem pro Krista. V duchu a následování Panny Marie, která ukazuje svým věrným cestu ze smrti do života.Amen

 
 
Per Mariam ad Jesum!