prosincové allocutio
Advent - zamyšlení o sv. Mikuláši
Je to příjemné, když se v temnotách adventu objeví někdo, kdo přináší světlo a povzbuzení. Včera to byla osobnost Neposkvrněného početí Panny Marie. Dva dny před ní, postava sv. Mikuláše. Biskupa a mučedníka, který vyzývá ke konání neokatého dobra, k potláčení bídy a chudoby a to nejen hmotné, ale i mravní. Pamatujeme si tuto velebnou a moudrou postavu i s jejím doprovodem, nezbytným čertem. S návštěvou sv. Mikuláše je spojeno mnoho příhod, nejen veselých, ale i smutných. Poslechněme si jednu z nich. Udála se v jedné vesnici na území bývalých Sudet. V předvečer sv. Mikuláše se vydala na obchůzku skupinka, která chtěla dětem připomenout jejich špatné, ale odměnit i dobré chování. Protože nenašli nikoho, kdo by představoval anděla, byl tam jen Mikuláš a devět čertů. Na poslední zastávce přišli na konec vesnice k domku, který napovídal, že tam bydlí sociálně slabší rodina. Po obvyklém vstupním ceremoniálu se Mikuláš zeptal, zda holčička poslouchala a dostane dárek, nebo zda si ji mají čerti odnést. Asi pětileté děvčátko nejistě vykročilo k Mikuláši a prohlásilo, aby si ji raději hned čerti odnesli. Ona už nechce být se svými rodiči. A sdělila i důvod. Tatínek pije a maminka ji bije. Nastalo trapné ticho. To nikdo z přítomných nečekal. Ozval se rozpačitý otec, který prohlásil, že si dcera vymýšlí. Ale to už se ozvali čerti, kteří prohlásili, že zavolají policajty. Ten největší čert, který vždy se svým mohutným řetězem dělal největší rámus, ale svůj řetěz schovával a mlčel. Mikuláš prohlásil, že se musí záležitost vyřešit. A tatínek začal rozpačitě posmrkovat a maminka si začala utírat kapesníkem oči. Mikuláš rozhodně řekl důležité rozhodnutí. Za rok se vrátíme a běda vám, rodičům, bude-li si dceruška znovu stěžovat. Co by mohl říci Mikuláš v dnešní době v mnohých našich rodinách? Nebylo by to daleko horší? Jaké máme rodiče? Jak se starají o děti? Jaký jim dávají příklad? Kam a jak je vedou? Musíme být i my sami těmi Mikuláši, kteří vyžadují nápravu. Svým příkladem a svými modlitbami. Je to mnohdy těžké, protože nevidíme žádnou odezvu. Ale čím více budeme nápadní, tím to bude horší. Proto je potřeba skrytosti a vytrvalosti. Budeme-li prosit Boha, dá nám k tomu vše potřebné. A ještě něco. Jsme dítky své dobré Matky, která také patří nejen k tomu letošnímu adventu, ale i k adventu našeho celého života. Ona nám je příkladem, ona pomůže, ona vyprosí svým dětem vše potřebné. Buďme svědky nenápadného, ale důrazného dobra a změny v adventních dnech. A nejen v nich. Stále!
Olomouc 10. prosince 2013
P.František Dobeš, duchovní vůdce comitia
