Z čeho dávám Bohu; Mat 12, 38-44
Mt 12, 38 - 44 Z čeho dávám Bohu.
Z uvedeného úryvku vyplývají dvě věci. Varování před učiteli zákona a vybídnutí k opravdovosti, kterou ukazuje chudá vdova. Kdybychom to chtěli shrnout do jedné věty, pak bychom mohli zvolit větu: Varuj se zlého a konej dobro. To co děláme je vždy sledováno. Ale nikdo to nedovede tak, jak nás sleduje Bůh. Jeho sledování, tak jak nám to ukazují evangelia na osobě jeho Syna, Pána Ježíše, to dokazují. Dnes jsme viděli Pána Ježíše, jak sedí u jedné z pokladnic jeruzalémského chrámu a bedlivě sleduje dary, které jsou určeny na údržbu této skvostné a významné stavby. Dárci jsou také sledováni i jedním z kněží, který hlásí výši jejich darů. Tady si bohatí dárci došli na své. Všichni věděli a slyšeli, jak velký dar dávají. A dárci se dmuli pýchou. Jak asi do toho velkého zástupu bohatých mužů zapadá obraz chudé vdovy. Kněz se asi pohrdavě obrátil když viděl dva drobné penízky. Určitě si pomyslel své. Ale Kristus, velekněz Nového zákona prohlásil nahlas něco jiného. Tato vdova dala víc než všichni ostatní. Dala všechno co měla. I když nám už Písmo neříká nic, jak to s n í bylo dál, přece víme, že Bůh se postará o ty, kteří mu dají vše, co mají.
Škoda, že tento text nečtou ti, kteří nedovedou nic ze svého nadbytku dát opravdově těm, kteří to potřebují. Jak velké bohatství světa je v rukou několika jedinců? Jak by se změnila situace ve světě, kdyby toto bohatství bylo přerozděleno? Je velkou škodou, že dnes ani ti, kteří tlumočí Ježíšovo poselství jej nedovedou naplnit. Jak je potom mohou žádat od těch druhých? Ale díky Bohu jsou i dnes lidé, kteří z toho mála co mají, dovedou se rozdělit s těmi, kteří tolik nemají. Jak je dobře, že i dnes cinkají mezi dary drobné mince těch, kteří dávají ze svého nedostatku. A na tom staví Kristus naše věčné štěstí a radost.
Kněz, který pracoval s mládeží pořádal soutěže ve znalostech Písma a pak rozděloval odměny. Jeho farníci věděli, že jeho finanční možnosti na to nestačí. Když jednou vyšel ze sákristie, čekal na něj farník a předal mu finanční dar s tím, aby to neříkal v kostele. Nechtěl, aby se to dozvěděla jeho manželka, která by se mohla zlobit, že rozhazuje. Kněz slíbil, že o tom mluvit nebude. Když obešel kostel, na druhé straně potkal manželku toho, který mu dal obnos. Také ona dala knězi dar s prosbou, aby se o tom manžel nedozvěděl. Kněz se v duchu usmál a byl rád, že má farníky, kteří chtějí dávat tak, aby nevěděla levice, co dělá pravice. A ještě pohled do života florentského bankéře. Jak to často bývá i on se dostal nepoctivě k velkým penězům. Časem mu došlo, že by to měl nějak zakrýt. Rozhodl se vybudovat a financovat velkou dětskou nemocnici. Dal v ní také umístnit velkou mramorovou desku, která říkala návštěvníkům, kdo a za kolik nemocnici zbudoval. Když jednou nesl dělníkům tři bochníky chleba, obstoupili jej žebráci a prosili o chléb. On jim je bez rozmyšlení dal. To byl jeho první dar, který byl dán srdcem. Když potom ležel v nemocnici po mozkové příhodě, prožil zvláštní chvíle. Viděl dvě misky vah. Na té jedné byly jeho obrovské finanční dary, které ale převažovaly tu misku skutečného daru, která byla prázdná. A tu se na této misce objevily ty tři bochníky chleba, které věnoval žebrákům. A bylo pozoruhodné, že misky byly vyvážené. Slyšel hlas: Vrať se a konej dobro!
Žijeme v uspěchané době. Přestože prostředky k životu máme, neumíme je použít. Jak často slyšíme výmluvu, nemám čas. Ani na sebe, ani na druhé. Jak bolestně a krutě tato slova zasahují a ovlivňují život dětí i těch ostatních. Nemáme právě z tohoto nedostatku dát? Neučí nás tomu naše Matka Panna Maria, pod jejíž praporem sloužíme? Pane dej nám k tomu sílu a odvahu! Amen.
P.František Dobeš, spirituál Mariiny Legie, Olomouc.
Olomouc, 10.11.2015
