Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

červnové zamyšlení (allocutio)

16. června, 2017allocutio

 

Jan 3,16-18
Víme, že svět a nejen svět i život samotný je stále pro člověka tajemstvím. Jak máme k tajemství přistupovat? V nejvyšším poschodí činžovního domu bydlel v jedné velké místnosti učenec. Říkali o něm, že je to podivín. Ale byl to moudrý muž, který toho hodně znal a věděl. Pokoj měl plný knih. On je četl, přemýšlel a psal. Chtěl poznat pravdu o světě, o životě a o Bohu. Měl znalosti z biologie, proto ho trápilo, že nemůže pochopit narození člověka z panny. Rozuměl filosofii, zejména logice, nemohl však nijak rozpoznat podivuhodnost Nejsvětější Trojice. Ovládal zákony fyziky a chemie, proto mu bylo zatěžko pochopit Eucharistii. Celý život se pachti za věděním, studoval. Domníval se, že k poznání pravdy musí odhalit tajemství. Jednou seděl v malém parku, kde si hráli malí chlapci. Právě se důležitě o něčem radili. Tváře jim hořely a oči svítily. Učenec zastavil jednoho chlapce, který běžel okolo a ptal se, o čem se radili. Slyšel odpověď, že to je tajemství. Když šla kolem lavičky dívka s kyticí růží, pak se také jí zeptal, od koho je má. Dívka mu v rozpacích odvětila, že to je tajemství. Do třetice si vedle učence usedl starší muž. Očistil si brýle, vytáhl z kapsy zažloutlý, ohmataný dopis a začal číst. Učenec se opět zeptal. kdo ten dopis napsal. Starý muž zvedl hlavu a v očích se mu objevily slzy. Řekl jsem, že jde o velmi starý dopis, ale obsah je tajemství. Všichni z parku odešli a snesl se soumrak. Učenec však seděl dál a přemýšlel o tom, že tajemství je něco velikého a krásného a nelze o něm jen tak hovořit. Najednou, jakoby se mu to zdálo, stála před ním líbezná mladá žena s malým chlapečkem v náručí. Dívala se na chlapečka se zalíbením a její rty šeptaly, že je to její tajemství. Pak učenec spatřil krásného mladého muže s nádhernýma očima. Muž rozlamoval chléb a nečekaně podal kousek zamyšlenému učenci. Na otázku učencovu, co to je, zase uslyšel odpověď, že je to mužovo tajemství. Vidění zmizelo. Snad to byl sen v kratičkém spánku, ale učenec cítil všechnu líbeznost z přítomnosti ženy s děťátkem. Všechnu sílu a velikost obětování ze slov mladého muže. Učencovo srdce zalévala vlna veliké něhy, lásky a štěstí. Poprvé v životě měl pocit, že okolo něho jde sám Bůh. Veliký, Tajemný, Vševládný a přitom tak docela blízký, Bůh Trojjediný. Učenec chápal význam slova TAJEMSTVÍ. Vrátil se do své pracovny a všechny spisy odnesl na půdu. Pochopil, že k poznání Pravdy nemá, nemůže, ba ani nesmí, odhalit tajemství. Protože tajemství Panny je něžné, sladké a křehké a nikdo se ho nesmí dotýkat nešetrnýma rukama. Tajemství bělostného Těla Syna člověka je věc tak svatá, plná lásky a milosrdenství, že člověk musí před ním ztišit i svůj dech. A tajemství Trojice přesahuje čas i prostor a všechno chápání. Boha a jeho Tajemství nesmíme zkoumat a ohmatávat. Smíme se jen před touto Nesmírností pokorně sklonit, vnořit se cele do jeho lásky a celým srdcem a celým životem za to děkovat. "Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, ... kdo v něho věří, není souzen..."
      Bože, děkujeme Ti za tuto lásku a nabídku. Amen.
 
P.František Dobeš, spirituál comitia Legio Mariae.
 
V Olomouci 16.6.2017

 
 
Per Mariam ad Jesum!