Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Mt 11, 25-30

20. července, 2017allocutio

 

Alokuce

Mt 11,25-30

     Je doba prázdnin a dovolených. Mnozí opouštějí své domovy, aby si užili prý těch nejkrásnějších dnů v roce.

Můžeme na obrazovkách televizorů vidět, jak ten odjezd k odpočinku začíná. Ucpané silnice tyto lidi naladí. Klid je zahnán netrpělivostí zlostí, hněvem, mnohdy oprávněným. Naopak ti, kteří za takovou situaci pobrali vysoké odměny, si to užívají jinak. Není to vždy jednoduché a snadné najít možnost k opravdovému odpočinku nejen tělesnému, ale i duchovnímu. Nestačí opustit prostředí, kde trávíme většinu času. Znamená to změnit i styl života. Mnozí si s volnými chvílemi neví rady a vrhají se bezhlavě do nových aktivit a dobrodružství. Protože Pán Ježíš o tom všem dobře ví, proto k nám volá: Pojďte ke mně, u mne najdete odpočinutí! Jsem tichý a pokorný srdcem. On chce uzdravit a upokojit naše srdce. Někdo moudře řekl, že největším hříchem naší civilizace je necitelnost srdce. Proto nám Pán nabízí pokoj srdci. Svatá Terezie Veliká o tom píše: Jestliže je člověk pokorný, nic mu neuškodí, ani ďábel. Když však chybí pokora, pak člověku nepomůže ani Boží zjevení. Pokorný člověk nezraňuje, neponižuje, netyranizuje, ale vytváří kolem sebe ovzduší otevřenosti, svobody a pokoje. Do vzájemných vztahů vnáší radost a naději. Jestliže nám chybí pokora, pak nám chybí i láska, odpuštění, pravda, moudrost, krása a porozumění. Neštěstím a tragédií naší doby nejsou problémy, těžkosti a krize, ale způsob, jak je prožíváme. Apoštol Pavel píše, že těm, kdo milují Boha, těm, kteří mají tiché, pokorné, nesobecké a milující srdce, všechno napomáhá k dobrému. Nemilovat Boha znamená zavírat si cestu ke zdravému srdci. Nikdo se nerodí nelítostný, nevěrný, nevnímavý nebo krutý. Takovým se člověk stává, když odmítá Boží pomoc. Jaké bude naše srdce, takový bude i náš život.      Indián Čerokéz říká vnukovi, který s ním sedí u táborového ohně. Můj milý, uvnitř každého z nás spolu neustále bojují dva vlci. Prvý je zlý. Je to hněv, závist, hamižnost, lež, pýcha  a povýšenost. Ten druhý je dobrý. Je to radost, mír, láska, naděje, klid, pokora, soucit a víra. Vnuk se na chvíli zamyslel a pak se svého dědy zeptá: Který vlk vyhraje? Starý Indián se mu podíval do tváře a řekl: Ten, kterého krmíš! Kterého vlka krmíme my? Pán Ježíš nás učí, jak dát zvítězit dobru.

     Kněz se setkal se studenty střední školy. K mikrofonu přistoupil šestnáctiletý student. Profesoři a studenti pak slyšeli jak lhostejně mluví. Říká, že už rok pije a stává se z něj alkoholik. Uvědomuje si, že ho to může připravit o život. Ale on to musí dělat. Na nevyslovenou otázku proč, odpovídá. Proč bych si neměl škodit, když mne nikdo nemá rád. Maminka před rokem odjela do Itálie a neozvala se ani písmenkem. Nezáleží ji na mně. Otec je alkoholik. Nemá rád ani sebe a jak bych pak chtěl, aby mne měl rád. Je mně úplně lhostejné, co se se mnou stane. Ten student mluví pravdu. Není i ten známý případ  havárie dvou děvčat, z nichž jedna zahynula a druhá je psychicky poznamenána, toho dokladem? Kolik takových mladých a nejen mladých, je? Jestliže člověk nemiluje a není milován, pak jeho život ztrácí smysl. Dříve nebo později takový člověk propadne zoufalství a úplné lhostejnosti vůči svému osudu. Pak si bere postupně nebo najednou život. Tak přicházejí o život ročně tisíce lidí. Ne jako oběti válek, ale jako oběti chybějící lásky. Nejhorší na tom je, že se tato tragédie stává čímsi samozřejmým v našich rodinách, manželstvích i ve společnosti. Kdosi řekl pěkná slova: Tisíc zhasnutých svící nezapálí ani jednu svíci, ale jedna zapálená může zapálit tisíce zhasnutých svící. Proto nás Pán volá, abychom se učili od něj a žili takovou láskou, jakou on miluje nás. Ať nám i chvíle volna pomohou tuto lásku objevit. Kéž se Matka Boží přimluví. Amen.

P.František Dobeš, spirituál Comitia Legio Mariae

V Olomouci 20.7.2017

 
 
Per Mariam ad Jesum!