Modlitba za kněze
Červencová nedělní evangelia - Modlitba za kněze.
Když si přečteme červencová nedělní evangelia pak najdeme společný tón, který odpovídá i rozzářeným primičním oltářům. Začátkem července si připomínáme dva bratry ze Soluně, kteří také uposlechli Kristův rozkaz a přijali od něj poslání. Tím prvním, kdo rozeslal apoštoly, byl samotný Pán Ježíš. Jděte a hlásejte, že se přiblížilo Boží království. Moc apoštolů, bojovat s nástrahami zla, léčit nemocné, kteří nástrahám podlehli, dostali a dostanou i jejich nástupci. Pán Ježíš se také za ty, které poslal, vroucně modlil. Prosil za ně, aby nepodlehli svodům světa, aby dali celé své srdce Jemu. Pak jejich práce, i přes těžkosti a potíže, bude úspěšná. Proto si i my, kteří doprovázíme nové dělníky na Pánově vinici, musíme je také provázet svou modlitbou. Ta pomůže překonat a ustát krize i těžkosti. Každého člověka, manžele, lékaře, učitele, vojáky, mladé i staré, kněze nevyjímaje, postihuje krize. Dostanou se do situace, kdy si kladou otázku, zda to, co dělají, má smysl. Pokud chybí vroucí modlitba nejen toho, koho krize postihne, ale i těch, kteří se za nás mají modlit, pak se z krize nedostaneme. Tento měsíc jsme si se spolužáky, ke kterým patří i náš otec arcibiskup Jan i generální vikář brněnské diecéze, otec Jiří Mikulášek, připomenuli, že před 45 lety jsme slavili své primiční mše svaté. Při první mši svaté jsem rozdával těžce vybojované a ručně tištěné obrázky. Na něm byl nápis: Za Tvým hlasem jsem šel, Pane, dej sílu mé duši. A to mi připomenulo jeden obrázek ze života kněze, který díky modlitbě, překonal krizi. Ze studené dlažby katedrály vstával nově vysvěcený kněz otec Václav. Jeho rty šeptaly prosbu k Pánu, aby z něj učinil mohutný dub. Aby jeho košaté větve byly místem klidu pro všechny, ke kterým bude poslán. Je si vědom i toho, že košatý strom je snadným terčem silného větru, a když chybí mohutné kořeny, může být vyvrácen. Po několika letech kaplanování se dostává na faru podhorské chudé vesničky. Je však šťastný a lidé si jej oblíbili. Pak přichází chvíle, která nastartuje krizi. Po letech se schází se spolužáky a připomínají si maturitu. Spolužáci jsou nejen dobře postaveni, ale mnozí mají i titul. Zvláště jeden Václavův spolužák mu to připomíná. Vzpomíná, že otec Václav jako student, byl jedničkou a nejen jemu, ale i ostatním pomohl k titulům i významným postavením. A tak mu vyčítá, že si nezaslouží žít někde na chudé faře a zakopávat své přednosti, ke kterým jiným pomohl. A nabízí mu výnosné a významné místo v pražské bance. Odejdi, neluč se s nikým a přijeď! Ta věta nedá otci Václavovi pokoj. Přemýšlí a chce uposlechnout. Navíc spolužák stále píše zvací dopisy. S farníky se nerozloučí, ale dětí si neodpustí. Ony jej mají rády a on zase je. Snad jim to řekne. Jde na poslední hodinu. Pak odjede do Prahy. Ale tuší, co se děje v nitru kněze a on to dobře ví. Pak jedno děvčátko jej upozorní, že nemocná, chudokrevná Jiřinka, má obrázek s jeho jménem. A to už droboučká Jiřinka klečí před knězem a prosí o odpuštění. Vysvětluje, že když šel ze školy, ostatní děti kněze předběhly, ale chudinka Jiřinka nemohla, nestačila na nemocných nožičkách. Zvedla obrázek, který knězi z breviáře vypadl. Prosí za odpuštění a říká, že se pak denně s obrázkem v ruce, za kněze modlí. Kněz dává hlavu do dlaní a pláče. Děkuje Jiřince bere ji do náruče, odnáší do lavice a ví, že modlitba dítěte jej zachránila. Do Prahy letí telegram, že nepřijede. On zůstal, ale do roka pochovával Jiřinku, která odešla. Když zakrývali bílou rakvičku víkem, měla v ručičkách primiční obrázek, na kterém bylo napsáno: Za hlasem Tvým jsem šel, Pane, dej mé duši sílu! A když lidé potkávali svého zlatého kněze jak odchází ze hřbitova, pak věděli, že se modlil na hrobě své maminky, ale netušili, že se také modlil na hrobě Jiřinky. Bílé lilie to věděly: děkoval za modlitby, které jej zachránily. Svět se svými pokušeními doráží na každého. Prosme za sebe, své děti i za všechny a především za kněze, abychom zůstali věrni Bohu. Jen ve věrnosti k němu můžeme žít plný život nejen zde, ale i ve věčnosti. Maria Matko a Královno kněží vyslyš naše modlitby za ně. Amen.
V Olomouci 16.7. 2018
P.František Dobeš, duch. vůdce Mariiny legie Olomouc.
