Nodsuzujme dopředu.
Jan 8, 1-11 Nechme odsuzování Bohu!
Máme vnímat život kolem sebe a také se do něj zapojit. Proto vidíme, slyšíme, cítíme a především hodnotíme. To by nebylo nic špatného, jen kdybychom hodnotili tak, jak nás k tomu vede Boží zákon. My obyčejně jdeme za hranici toho, čemu nás učí Pán Ježíš. Z evangelií víme, že farizeové jsou s Pánem Ježíšem na kordy. Chtějí jej zatknout. Chrámová stráž, která to má udělat se vrací s prázdnou. Ježíšova slova ji podmanila a farizeové zuří. Spor a úklady pokračují. Pán učí v chrámě a najednou se posluchači rozestupují a uličkou postrkuje rozzuřená smečka učitelů Zákona a farizeů nějakou ženu. Dávají si moc dobrý pozor, aby se jí nedotkli, aby se neznečistili. Vždyť oni jsou čistí, ale ona ne. Byla přistižena při cizoložství. A Mojžíš v Zákoně přikazuje takové kamenovat. Mají už v ruce kameny. Ty sice na hřích nedopadnou, ale hříšnici usmrtí. Past je nastražena a musí sklapnout. Pán Ježíš nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit, musí ji tedy odsoudit. Pán odpovídá tím, že píše do písku. Není nic příjemného to číst, když se tak sebevědomí žalobci odvracejí. Kristova výzva, aby ten, kdo je bez hříchu, má překvapivou dohru. Žalobci odhazují vražedné kameny a jeden po druhém se vytrácejí. Zůstává jen Pán Ježíš a žena. On jediný může hodit kamenem, ale neudělá to. Neodsuzuje ženu, protože brzy bude odsouzen místo ní. Nejen za její hřích, ale také za hříchy každého z nás. Nevinnost zná jen jednu jedinou spravedlnost: trpět za viníka. Posílá ženu pryč s tím, aby už přestala ubližovat sama sobě i jiným. Od té chvíle se vyhýbá hříchu, protože stále na sobě cítí pohled, který ji zachránil a bude chránit i nadále. K tomu, aby tato žena povstala ze svých hříchů, stačil čistý pohled, vlídné slovo a přátelské gesto. Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo. Jeho ráj nebude prázdný.
Mohlo by se nám zdát, že když křesťan uslyší tento příběh, že si dá velký pozor, aby nikoho neodsuzoval a netrestal. Ale tak to bohužel není. Nejstarší a nejhloupější řemeslo na světě je mluvení o hříších těch druhých. A provozuje se vesele dál. Ať zvedne ruku ten, kdo se takové hry nikdy nezúčastnil. My místo kamenů házíme jen bláto. Jsme zároveň policajty, špiony, prokurátory i popravčími. Jen škoda, že skoro nikdy nejsme zachránci a pomocníky. Se zlem, které vidíme kolem sebe se dovedeme rychle vypořádat. Za tohle můžeš ty a za tohle zase ten. Já jsem v tom nevinně. Člověk, který odsuzuje, trpí ztrátou paměti. V Životopisech pouštních otců se můžeme dočíst: Jeden z bratří upadl do hříchu. Kněz mu nařídil, aby opustil kostel. Tehdy se další z otců zvedl spolu s ním se slovy, že i on zhřešil. Neodsuzujme nikdy nikoho, dokud ho neodsoudí Bůh. Nesuďme a nebudeme souzeni. Neodsuzujme, abychom nebyli odsouzeni. Ať nám v takovém jednání pomůže příklad a přímluva naší Matky, Panny Marie. Amen.
V Olomouci, 7.května 2019
P.František Dobeš, duchovní vůdce Comitia Legio Mariae
