Omniam ad maiorem Dei gloriam!
Omniam ad maiorem Dei gloriam!

Ježíši, smiluj se nad námi !

15. října, 2022allocutio

 

Lk 17,14  Ježíši, smiluj se nad námi!
     Mnoho bylo těch, kteří zvedali prosebné ruce k Pánu Ježíši. Mnozí prosili o zdraví pro sebe, jiní pro své známé nebo příbuzné.Dnes vidíme jiný obraz. Deset nešťastných, nevylečitelně nemocných, z lidské společnosti vyhoštěných, vztahuje své ruce, pokryté smrtelnou bělostí, ke Kristu: Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi! A Spasitel je vrací uzdravené opět mezi ostatní zdravé lidi. Všichni vykladatelé Písma vidí v malomocenství obraz hříchu. Jedinou naději pro uzdravení hříšníka je Ježíš Kristus. Jen od jeho zástupce na zemi, od kněze, můžeme čekat uzdravení. Svátost smíření je místem mravní očisty a duševního obrození. Německý básník Bedřich Schiller líčí ve svém dramatu Marie Stuartovna krásnou, náboženským duchem proniknutelnou scénu. Když pohasly královně nesťastné a uvězněné, všechny naděje na udělení milosti a Marie tuší blízkost smrti, zmocňuje se jí tesknota a strach, že bez smíření s Bohem nastoupí cestu na věčnost. A tu k ní přistupuje dvormistr Malvil. Přišel, aby se se svou paní rozloučil. Ale také jí sděluje, že byl v Římě vysvěcen na kněze, aby jí ve svátosti smíření mohl poskytnout útěchu. Stuartovna kleká k jeho nohám a s kajícím vyznáním přijímá Tělo Páně. To jí vrací klid a odevzdání do vůle Boží, klidně přijímá rozsudek smrti. I tento pohled ukazuje, že v hloubi lidské duše dřímá rozhodný okamžik, touha po vyznání, touha po mravní očistě a záruce Božího smilování. To však neplatí jen pro chvíli, kdy člověk prožívá poslední čas mu vyměřený k pobytu na této zemi. Bez svátosti smíření člověk otupuje svůj smysl pro ctnost a nepravost. Lidské srdce není jen klenotnicí vzácných ctností, ale i místem, kde bují zlo a hřích. Ten, komu to není lhostejné, co roste v zahradě jeho duše, ten často vytrhává to zlé upřimným a pokorným vyznáním. Svátost smíření je útěchou pro duše obtížené vinou. Ona uklidňuje, vrací člověku vědomí důstojnosti, utěšuje a vlévá sílu v lepší, ctnostnější život.O proslulém anglickém spisovateli doktoru Samueli Johnsonovi je známo, že déle než 40 let vždy chodil 21. listopadu pěšky do svého rodiště a celý den stával hladový, s obnaženou hlavou na určitém místě. Když se někdo zeptal, proč tam stojí, slavný doktor odpověděl: Když jsem byl mladý, můj otec byl prodavačem knih a časopisů. Jednou, za deštivého počasí, bylo otci nevolno. Proto mně prosil, abych šel prodávat místo něho. Dvakrát otec prosebným hlasem prosbu opakoval s poukazem, že jsme chudí a nemáme na živobytí. Ale já jsem nešel. Nemocný otec se přemohl a šel prodávat sám. Ale tím si jen pokročilou nemoc zhoršil a za několik dnů zemřel. Já jsem cítil stále větší výčitky svého svědomí. A od té doby stával po celý zbývající život 21. listopadu na tomto místě. Jako veřejné pokání a lítost i veřejnou zpověď o tom, že odmítl otcovu prosbu, Církev od nás v dnešní době nic podobného nežádá.    V soukromém vyznání nás přijímá a osvobozuje. Žádá pokání duše a ne pokání veřejné. Ale v tom, abychom to pochopili a přijali, v to nám brání naše pýcha.
     Pane, nedej, abychom se vzdalovali Tobě a tvé milosti. Ať slyšíme i my ve svém životě a ne jenom jedenkrát, to tvé velké a osvobozující odpuštění, udělované v rozhřešení: Chci, buď čistý! Dej nám sílu a odvahu se tomuto osvobození otevřít. Amen.
         V Olomouci, na svátek svaté Terezie od Ježíše 15.10.2022
P.František Dobeš, duch. vůdce Komitia Legie Mariiny Olomouc

 
 
Per Mariam ad Jesum!