Co dlužíme Bohu?
Lk 11,15-32 Co dlužíme Bohu?
Žijeme v době, kdy roste zadluženost: Našeho státu, firem, ale i domácností. Jak lákavá je však také vždy potřebná, podbízející se večerní nabídka před Televizním zpravodajstvím. Sto tisíc korun jen za tisíc šest set měsíčně. Jen málokdo si uvědomuje i ta tak malá částka měsíční splátky je úvazkem nejméně na třináct let. Přitom pevný a trvalý příjem je velmi nejistý. Žít s dluhem není nic příjemného. Přitom jsme vůči Bohu všichni dlužníky. Podívejme se do dějin Izraele. Když tento národ, po putování pouští, kde byl živen Bohem, dosáhl zaslíbené země, Bůh dává možnost, aby národ začal žít za své a také se o svou obživu přičinil. Pouštní turistika se mění na poctivou práci. Jak se mění nebo bude měnit turistika běženců? Je bláhové si myslet, že se stanou těmi, kteří se sami uživí a obohatí naši civilizaci. Nepochopitelná je víra těch představitelů, kteří o tom nepochybují a vnucují svou klamnou představu nám. Izraelští kočovníci přitáhli z pouště, dobyli území, usadili se a stali se civilizovaným národem. To však vůbec neplatí a platit nikdy nebude o běžencích, kteří natahují ruce s příkazem dej a darovaným pohrdají. Těžko najít stopu po zájmu o práci a už vůbec ne o civilizaci svého života. Ti, kteří je zvou a dávají, budou v roli dlužníků a tento dluh přivede kulturu, civilizaci i národ na mizinu. Copak si to naši vzdělaní a mnohomluvní politici nedovedou spočítat? Vyvolený národ byl ve stejné situaci, ale byl veden Bohem. Jací bohové vedou běžence a ty, kteří je volají?
Jak těžko si člověk uvědomí své povinnosti, daleko větší důraz klade na svá práva. Příběh a nejen toho marnotratného, ale i jeho zabezpečeného bratra, nás o tom přesvědčuje. Ten první žádá svůj podíl na otcově majetku. Když to domyslíme, je to něco strašného. Nejde o obyčejný majetek, jde o dědictví. Syn nechce čekat na otcovu smrt, v jeho srdci je otec už dávno mrtvý. A zase máme živý obraz v naší současné společnosti. Ti rodičové, kteří dávají svůj majetek a nechme stranou, zda nabytý poctivě, svým dětem, posílají je do světa zábav a radovánek. Tím říkají : Dejte nám pokoj, jsme pro vás mrtví a mnohdy skutečně jsou, i když žijí. Tento darovaný majetek je prokletý. Přináší a přinese zkázu. On dotváří a upevňuje pýchu a nadřazenost takových dětí nad jinými. Vůbec se nemůžeme divit, že ten syn z podobenství, stejně jako ti současní, všechno utratí. Převést dědictví na peníze a utratit je, bylo v době Ježíšově zneuctění rodu. Rozmařilý život vždy přivede člověka dříve nebo později ke dnu. Marnotratný syn je na tom hůře než nečistí vepři. Ale on je v tomto stavu, na rozdíl od mnohých, kteří nepoznali opravdovou lásku rodičů, spolknout svoji vlastní pýchu. V jeho srdci ožívá vztah k otci, a tak se vrací domů. Ale jak se může, na rozdíl od něho, vrátit někdo domů, když neví a nezná, co je to domov? Ten náš marnotratný to díky víře v Boha i otce znal. Vyhlížející a čekající otec, a takovým je pro každého člověka Bůh, jde navrátilci vstříc. Čekal ho. To je postoj člověka, který neztratil víru, naději a ani lásku. Neztratili a neztrácejí ji současní rodičové? A další překvapení! Otec běží synovi vstříc. Orientální vážený muž jde vždy klidně a rozvážně. Dát se do běhu je prohřeškem proti společenskému postavení. Otec začíná jednat marnotratně, prožívá svou radost naplno.
Ale, aby to vše neskončilo krásně a pěkně, musí tam vstoupit bratr navráceného ztraceného syna. Měl všechno. Co patřilo otci, to bylo i jeho, ale jemu to nestačilo. Chce si otce ochočit a dobýt svým postojem. Jako tzv. dobrý křesťan si chce ochočit Boha svými modlitbami. Domnívá se, že jeho radost má být odměnou za dobré výkony, a když zjišťuje, že to tak není a nebude, pak chce aspoň pokazit radost těm ostatním.
Zamysleme se nad naším vtahem k milosrdnému Bohu Otci a přiznejme svou vinu i dluh. Jen tak můžeme zakusit pravou radost milující a obohacující láskyplnou náruč nebeského Otce. Bůh čeká. Dejme se vždy znovu na cestu a nedejme se svými slabostmi a únavou odradit. Panno Maria, Matko milosrdenství oroduj za nás! Amen.
P.František Dobeš, spirituál comitia Mariiny legie, Olomouc
V Olomouci 7.3.2016
