Jdi a jednej!
Lk 10, 25-37 Jdi a jednej!
Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jercha a přepadli ho lupiči. Kdo se zúčastnil zájezdu do Svaté země, také tou cestou projel. Asfaltová silnice vede cestou, kde se podobenství událo. Ale i pohled z autokaru na ponurou, pustou a divoce zvrásněnou okolní krajinu působí tísnivě. Proto turisté rychle vylézají z autokaru, když dojedou k hospodě "U milosrdného Samaritána". Pán Ježíš tu cestu učinil dějištěm příběhu o tom, jak v člověku snadno selhává láska k bližnímu. Kněz i levita znali a uměli dojemná kázání o lásce k bližnímu. Když však měli jednat, nejednali. Neřídili se podle toho, co říkali. Můžeme hledat omluvu pro jejich jednání? Snad kněz musel v určitou hodinu přinést v chrámě oběť, tak se nemohl zdržovat. Možná si myslel, že zraněný je již mrtvý a mrtvého se nesměl dotýkat, protože by pak byl obřadně znečištěný. Říkal si snad při útěku, že služba Bohu má přednost před službou člověku. Ale v každém případě musíme z tohoto případu vyvodit poučení, že i kněz může selhat, jako kdokoliv jiný. Ovšem žádná omluva a výmluva v tomto případě nepomůže. Kdo je ten druhý - ten Samaritán? Když se židovský stát rozpadl na dvě části, Syřané dobyli severní stát s hlavním městem Samaří. Odvedli velkou část obyvatel do zajetí, ze kterého se už nikdo z nich nevrátil. Na jejich místě usadili pohany. Ti se smísili se zbytkem Izraelitů - národnostně i nábožensky. Proto je Židé považovali za rasově méněcenné a pohrdali jimi. A Samaritáni zase nenáviděli nafoukané a povýšené Židy. Samaritán měl dost důvodů, aby klidně zbitého a zraněného žida pominul, ale neudělal to. Jde a pomůže, hned.
Maminka s Otylkou bydlely v přízemním plesnivém a temném bytě. Maminka byla pradlena a dřela, aby se Otylka měla dobře. Když po studiích dostala Otylka místo v bance, pak maminku utěšovala. Brzy byt vyměníme za lepší, penize už budeme mít. Ale zatím potřebuji lepší šaty. Po šatech přišla další výmluva. Potřebuje po sedavé práci v bance pohyb. Bude hrát tenis a to také něco stojí. Byt bude později. Pak přichází další odklad. Našla si chlapce a pojedou na dovolenou k moři. Musí mít peníze. Maminka nic nenamítala. Dřela dál a jednoho dne zkolabovala. Lékař zjistil nemocné srdce a doporučil klid a lázně, Otylka řekla nazlobeně mamince, že jí nemocí pokazila dovolenou. Maminka namítla, že může klidně jet. Ona si vzala další práci a Otylka má všechny věci připravené v tašce na stole. Teprve nyní se Otylce otevřely oči a srdce. Rozplakala se a chtěla zůstat s maminkou doma a jet s ní do lázní. Dává ji přednost, i když tím může ztratit chlapce. Maminku už ztratit nechce. Také si vzpomněla, že když zemřel tatínek, přišel bohatý soused, aby poprosil o maminčinu ruku a nabídl pomoc. Maminka se tehdy podívaka na něho a na Otylku a rozhodla: Budu žít pro ni! Rozhodnutí přineslo těžkosti, ale pomohlo k obrácení Otylky.
Pomoc má příjít bezodkladně a hned. Dobré slovo, skutek, úsměv, povzbuzení. Obraťme s k naší Matce Panně Marii, která to dokázala a prosme, ať nám pomůže! Amen.
P.František Dobeš, duchovní vůdce Comitia Legio Mariae.
V Olomouci 16.7.2022
